Josef Reiman: Jací jsme dvacet pět let po listopadové revoluci?

Je opravdu znát že nás už celou generaci vychovává vyspělá kapitalisticko-socialistická filozofie reprezentovaná vzdělanci evropského typu? Skutečně jsme se dožili díky naší vlastní inteligenci a vzorům, které nám dávají intelektuální špičky nové úrovně etiky a morálky? Obávám se že pokud se podíváme zevrubněji na výdobytky naší nové, demokratické společnosti, budeme otevírat oči údivem. Kam se poděly zásady pravdy a lásky? Kam se poděla lidská slušnost a ohleduplnost? Dovolte mi někloik exkurzů do současného života. Předesílám, že nic nelze zobecňovat, jistě převážná část našich spoluobčanů se chová slušně a zachovává společenské normy. To dobré v nás se chválí samo, ale o tom co je špatné je třeba mluvit a vypořádat se jednou pro vždycky s jeho skrytými i zjevnými projevy nekompromisně i když to často bolí.

Především je tu relikt socialismu - mlčící většina, která se stává pohříchu vlivem netečnosti nebo nezájmu ještě aktuálnějším a markantnějším symptomem naší doby. Důvody mlčení současné většiny jsou hrozivější a deprivují naše slušné občany ještě daleko více než za komunistické „hrůzovlády“. Tehdy nadávali téměř všichni, ale jen v kruhu svých nejbližších tak, aby to nemělo existenční důsledky. Dnes nadává jen málokdo,protože se lidé bojí o práci, o rodinu, o majetek, o případné výhody a bonusy plynoucí z mocenských pozic. Řvou jen opilci, čeští mocipáni, soudci, státní úředníci, a k nim se přidávají také cizinci, kteří k nám přišli z východu hledat novou existenci a nikdo je nepoučil o skutečnosti že jsme v podstatě tichý národ. Hosté v hotelích ječí do noci a vůbec je nezajímá že naši pracující jdou ráno do práce. Nemá kdo je poučit a navíc jsou to klienti.V jistém ohledu však ke změně došlo. Naši polistopadoví politici nás učili asertivitě pod heslem že každý se musí postarat sám o sebe. Nejlepším příkladem tohoto závěru jsou na jedné straně bezdomovci a na druhé straně lichváři a uživatelé sociálních výhod ověšení zlatými řetězy, jezdící si v luxusních autech pro sociální dávky. Chrání je kdekdo, včetně našich bývalých i současných ministrů. Je zvláštní že tyto sociálně vyloučené nevídám v prostředcích MHD ale spíše v černé kronice TV hovořící o zlodějích. Jen o práci se ve spojitosti s nimi jaksi nemluví.

Generace školáků a studentů je ponějvíce slušná, jen ve školách občas ohrozí učitele, aby potom unaveně spočinula na sedadlech tramvají či autobusů a za aktivní manipulace s mobilními telefony či tablety přehlédla stojící seniory, či invalidní spoluobčany. Podle ideologů porevoluční doby se stali senioři opovrhovanou skupinou obyvatel. Všude překážejí, jsou pomalí a nervozní a tak by bylo nejepší kdyby zůstali doma, či ještě lépe umřeli, aby neobírali naši demokratickou společnost o chlebíček. Co na tom že celý život pracovali, když jejich práce je dehonestována, protože pracovali pro ty špatné, nebo se spíše flákali, jak nás o tom často přesvědčují naše media. Navíc překážejí u lékařů a v nemocnicích,zdržují v supermarketech, a tak zatím co Evropa si svých seniorů povětšinou váží, naše společnost jimi spíše opovrhuje. Možná že právě v nich vidí pozůstatky bývalého režimu. Zatímco bývalé stranické špičky porevoluční vlády nesoudily a nepotrestaly a zachovaly jim všechny výhody podle hesla nejsme jako oni, nebo spíše“vrána vráně oči nevyklove“, ten zbytek seniorů potrestaly důchody, které jsou výsměchem úrovni života evropských důchodců. Ale dost seniorů, oni už se nějak ke svému konci dopracují za podpory státní sociální péče a ústavů sociálního zabezpečení včetně jejich soukromých partnerů pro ty zasloužilé nebo zámožné. Řešení zůstává otevřené stejně jako v mnoha dalších otázkách.

První revoluční prezident hovořil ve spojení s byty v panelácích o „králíkárnách“. Dnes jsme rádi že existují, a že si je můžeme někdy za draho koupit. Pravda, mnozí to dělají na zisk a ve svých bytech pronajatých převážně těm movitějším si programově vylepšují nezdaněný životní standard. Inu kde není žalobce, není ani soudce.Pravda, naši představitelé si někdy mohou koupit byt za cestovní náhrady, či jinak dosáhout ve funkcích luxusního bydlení, jenže pro běžného obyvatele to znamená pravidelně zadlužení na celý život. A co teprve mladá manželství, či matky samoživitelky, i když je třeba otevřeně říci, že některé mladé ženy s dětmi se raději nevdávají a vesele vydělávají na státu sociální příspěvky, zatím co jejich partneři vydělávají dostatek. Jenže neber, když stát dává.

Trocha fištronu není na škodu především tam, kde se dá z nabytých peněz zakoupit docela pěkné auto, či jiná, daněmi nezatížená radost. Politiku zaměstnanosti s obtížemi řeší příslušné ministerstvo, které však musí současně řešit čuňárny způsobené předchůdci zvláště, když ministr nevěděl co dělá jeho první máměstek.

Vůbec je třeba poznamenat že bývalí ministři by teď velmi dobře věděli jak odstranit ekonomické potíže, které během své vlády způsobili. A tak bývalý ministr přes peníze dnes dokazuje tomu současnému, jak to neumí. Je spíše chyba že ten minulý už nesedí za katrem a nevydělává alespoň dorbné za to co prošustroval, nebo se snad dokonce nedej Bože napakoval. Zvláště když jeho šéf protikorupčníého útvaru byl dříve sám lump, ale byl nezastupitelný. To se to dnes kritizuje, když policie ani justice nemá dost argumentů pro jeho potrestání. To se to potom dělají ksichty na všechny strany, zvláště když soudy dávají za velezradu rok podmíněně, zatímco za použití kudly při rvačce je těch let podstatně více a natvdro. To se to potom v armádě rozdávaly spodky se státním znakem, když už bylo peněz tolik, že je nikdo v armádě nechtěl. Ti obyčení vojáci si je museli vysloužit, zatímco velitelé měli bene. Zvláště když je řídili známí „odborníci“ na zpěv. Nekradly snad jen ručičky od hodin na ministerstvu, ale vše pod ochranou stranických kolegů.

Na policii a státním zastupitekství už nenechali mnozí novináři ani chlup suchý, ale nejsou důkazy a tak se lotři pošklebují a chodí radostně dál po svobodě a užívají si vyspekulovaných milionů. Oni se rádi často přiživili i neúplatní socialisté, ovšem v mezích zákona. Není tedy možnno očekávat že by se majetek zprůhlednil a prošel majetkovými přiznáními. Zákon o státní službě také nebude mít jednoduchou cestu, protože by odešli mnozí, kteří dnes všemi silami udržují nahromaděné kostlivce v ministerských a dalších skříních. Nutno přiznat že současnou vládní garnituru čeká ještě mnoho práce, než se jí podaří vyčistit státní Augiášův chlév“ i s kupkami vlastního hnoje. Proto si myslím že by mlčící většina měla začít jednat tak, aby společnost ozdravěla a dalo se tu zase slušně a hlavně poctivě žít.

Mám však vážné pochyby. Poslyšte co mě jen za dnešní den potkalo. Požádal jsem dopravní podnik v Praze, aby upravil režim zastávky autobusu na pravidelnou, protože ta na znamení nutí seniory, kteří na sídlišti bydlí, aby pokud možno ještě za jízdy stlačili znamení při řidiče, přičemž už mnozí, díky brždění a další akceleraci řidiče utrpěli drobné i větší úrazy.Z odpovědi pracovníka pověřeného komunikací s veřejností jsem se dozvěděl, že režim zastávek organizuje jiná firma, na kterou se mám obrátit. Proč já ptám se. Kdo odpovídá za bezpečnost dopravy MHD? Napsal jsem příslušenému pracovníkovi aby pohnul zadkem a s dotčenou firmou změnu projednal. A to se nejedná o tak závažný zásah do dopravy. Jen vyměnit cedulku a upravit hlášení. Informoval jsem i úřad hl.m. Prahy, dosud bez odpovědi. A lidé si ošetřují odřeniny a naraženiny dál. Mladí jsou stabilní a důchodci nás moc nezajímají. Navšívil jsem centrum Prahy byl jsem několikrát nešetrně postrčen, v autobuse mi řekl řemeslník zakrývající dveře že jsem tlusťoch a ještě mám dvě tašky. Mou argumentaci že mám velmi těžce nemocnou manželku a nemá kdo nakupovat přešel slovy že on musí také pracovat a malinko mě umazal barvou která mu ulpěla na kalhotech. Na stanici tramvaje jsem zjistil že se změnila trasa a když jsem neúspěšně doklusával jinou tramvaj která po zastávce na kraji ostrůvku už nezastavila, z okna se vynořila ruka a ukázala mi vytrčený prostředník. To jsou zážitky, které nesvědčí dobré náladě, ale třeba to byla jen náhoda a společnost se ubírá přece jen tím správným směrem.

Na závěr bych chtěl jen dodat, že opravdu příklady táhnou a tak si myslím, že kromě drobností shora uvedených je podivné tvrzení jednoho poslance, který hovoří cosi o špíně při odvádění daní a sám přitom před krátkou dobou uchránil své kolegy v parlamentu od pohromy při parkování. Že to je jen drobná výhoda? Není to také trochu svinstvo? Co na to mají říci ti ostatní, obyčejní příslušníci mlčící většiny, kteří nemají kde zaparkovat díky Vyhlášce ani před svým bydlištěm. Kdo je tedy větší špína, ti povolaní, nebo ti vyvolení, kteří rádi konzumují výhody, které jim společnost poskytuje stejně jako levný servis, levnou stravu a další vymoženosti o kterých se obyčejnému smrtelníkovi zpravidla ani nezdá. Když jsem v zaměstnání před lety zaslechl jak můj kolega oslovil nedopatřením ředitele podniku slovy „ty vole“ netušil jsem, že se o generaci později budou takhle oslovovat poslanci i ministři. Kam se poděla kultura projevu? Je to jen náhoda, nebo jen doklad o naší chabé kulturní úrovni, či spíše o úrovni myšlení?

Ještě dlouhou dobu bude cesta pravdy v naší vlasti trnitá. Vlastně o ni řada lidí ani nestojí. S jistou obavou sleduji snahy politických stran, které jednají velmi často v rozporu s koaliční smlouvou a vyvijejí nátlak ne vládu i parlament, spolu se snahou veřejnoprávní TV dehonestovat její záměry a stále poukazovat na její chyby, kritizovat jeí personální obsazení, vyhledávat stále nové problémy a podivné kauzy bez ohledu na skutečnost zže vláda nese za své kroky plnou odpovědnost. Čím odpovídají bývalí, nyní opoziční ministři a politici za svá tvrzení a pomluvy? Tato snaha jen odvádí současnou vládní garnituru od práce a řešení problémů, které nadělali v průběhu minulých vlád jejich kritici. Stálá snaha o vyvolávání latentních i otevřených rozporů je záměrem otrávit atmosféru a znejistit obyčené občany podle hesla:“já neříkám tak ani tak, ale na má slova dojde“ s doprovodem zvednutého ukazováčku. Věřím že ta slušná a poctivá část veřejnosti nedopustí, aby se k moci dostali ti, kteří chtěli naši zem zašantročit. Potom by ty prožité štrapáce neprožila naše generace nadarmo. Věřme ža zvítězí slušnost a morálka. Ti arogantní a nemravní dostanou postupem času to, co si zaslouží, a jistě nám jich nebude líto. Potom bude politika sloužit lidem a nebude tomu opačně.

Trochu mě však zneklidňuje jestli nejde jen o nesplnitelný sen.

A navíc snad novináři budou psát jen pravdu a žádné klevety na objednávku. Jen poznámku o tolik proklamovaném vlastenectví a výkřicích o integritě naší vlasti v Evropě. Sami se vzdáváme vlastní řeči, která by měla být každému Čechovi drahá. Posloucháte zprávy a v nich informace typu Kolours of Ostrava, stejdže, ví aj pí, mejnstrým a podobně? Píši to záměrně foneticky aby vynikla ta hloupost šiřitelů současné rozhlasové a televizní mluvy. Což pro ta divná slova nemáme české výrazy? Takhle se za čas dozvíme že Take is Easy.

P.S. Dnešní zpráva z novin říká že:“dvě třetiny občanů naší vlasti jsou spokojeny se svým životem“! Je to pravdivá zpáva, nebo spíše zbožné přání?

Josef Reiman