Inu, pár let nazpět, ještě před poslední volbou našeho pana prezidenta přišel až z USA, a to neslyšíme moc rádi, ekonom jako“řemen“ a v době, kdy se nám také jakž takž vedlo, nás nabádal k opatrnosti a šetrnosti. Jeho teoriím prostí lidé sice moc nerozuměli, ale získával si je svým klidným projevem, jistou přísností i laskavostí a začali mu naslouchat. Začali však naslouchat i ti nadutí mocní, kteří si řekli, co nám tady cizák bude radit. My jsme přece dost chytří sami. A začali tímto červem nedůvěry očkovat noviny, televizi o vlastních projevech ani nemluvě. Ono totiž začalo být nebezpečné, že by se tento člověk mohl třeba stát prezidentem a nikdo z nich nedohlédl, jestli by třeba z jejich bratrstva nenadělal ekonomickou sekanou. A tak jeho výroky zlehčovali, kuli pikle, aby nebyl zvolen prezidentem a podařilo se jim odkázat jej tak trochu na vedlejší kolej. Vrátil se do USA a tam mu prokázali úctu a ustanovili jej profesorem na universitě a velmi váženým poradcem.

Potom to s námi začalo jít z kopce a tak jsme jej zase pozvali do poradního orgánu zvaného „NERV“, ve kterém zasedali všichni místní mudrci. Jenomže to už začalo jít z „tlustých do tenkých“. A za to bylo potřeba potrestat lid. Začalo se škrtat a zdaňovat a ubírat výhod s dovětkem, že už jsme si těch domů, aut, přehrávačů a jiných hraček nakoupili dost a teď je třeba si s nimi hrát a neřvat, že se nám snižuje životní úroveň. Podle superhrubé mzdy je zdanění fyzických osob jen 15%, tedy z nejnižších v Evropě. Co na tom že při přepočtu na ostatní státy to v jednotném koeficientu dělá více než 20%, což už v té Evropě není nejméně. Teď už nám neradí „cizák“ ale velmi známý a světem uznávaný ekonom. A když na to příjde tak možná i budoucí president. Jenže je otázka, jestli je ještě čas z té pasti dluhů vyváznout. Modleme se a pracujme a přejme si více takových moudrých lidí.

Naproti tomu byl jeden velmi dobrý žurnalista, objektivní komunista na svém místě, vždy s motýlkem a v těch nejsložitějších situacích, často riskující život při reportážích z válečných zón. A tady se nám děj bible obrací. Komentoval úspěchy socialismu a spolu s námi vandroval v průvodech na 1.máje. Jenže přišla sametová revoluce a on zjistil, že komunisté byli vrazi a mučitelé řady nevinných lidí, vězňů svědomí a nyní pamětníků, kteří se hlásí ke třetímu odboji. Jenže teď když už je to bez rizika, tak vyprávějí, jak těm komunistům škodili, jak sabotovali a dělali jim vše nejhorší. Ale tím vlastně dávají najevo, že vše nebylo jen tak nevinné a že je vlastně komunisté podle tehdejších platných zákonů věznili právem. Určitě se nám v tom ozývá Dostojevského „Zločin a trest“. Prostě jak my vám, tak vy nám. Jistě byla vězněna i řada nevinných lidí podle hesla „Když se kácí les, létají třísky“. Byla to řada osobních i rodinných tragedií, které se alespoň částečně snaží naše legislativa kompenzovat, jenže léta nelze vrátit zpátky. A tak se náš novinář stal mstitelem obětí komunismu a snaží se na této skutečnosti založit argument pro zrušení dnešní pralamentní strany KSČM.