Možná, že ta zamrzlá vločka z olympijského zahajovacího ceremoniálu byla předzvěstí krvavých událostí, ke kterým došlo v posledních dnech v Kyjevě. Zprvu průběh událostí na kyjevském Majdanu nezajímal naše, ani evropské politiky. Teprve hromadný protest Ukrajinců v posledních týdnech vyvolal zvýšený zájem a následně také spekulace a fabulace našich politiků i veřejnosti ve smyslu. kdo za to může a co se vlastně na Ukrajině děje. Snažil jsem se sledovat tisk i jiná media, ale především jsem trávil dny u monitoru a sledoval jsem vývoj situace hodinu po hodině spolu s demonstrujícími. Byla to poučná, ale také děsivá podívaná.
S ohledem na skutečnost. že mi ruský jazyk nedělá problémy jsem se rychle adaptoval na ukrajinštinu a rozuměl jsem mluvčím Majdanu i TV zprávám.V mnohých okamžicích jsem měl pocit. že sleduji dva naprosto odlišné děje.
Nejsem politik a tak nechci dělat analyzu toho. co se v Kyjevě i na Ukrajině stalo, ale viděl jsem na vlastní oči sílu občanské společnosti, její jednotu i přes různá politická přesvědčení, ale také emoce prostých občanů. kteří se ocitli v mezní situaci. Ještě 20. února dopoledne lidé uvažovali v intencích občanské války. V televizních relacích se objevovali ranění a mrtví, ale také jejich vrazi. Považte, většinou na sobě měli uniformy strážců pořádku, policejních útvarů Berkut. Výstižné obrázky střelby na lidské cíle ilustroval i záběr na civilistu v maskované bundě, tedy automaticky teroristy. V tištěných mediích se objevovaly obrázky převážně decimovaných policistů a holemi mávájících agresorů v helmách a polocivilních oděvech. Byla to náhoda nebo manipulace?
V tomto okamžiku se projevila česká povaha a s ní odvážné fabulace i soudy, které nebraly konce. Díky snímkům i televizním šotům se Češi projevili jako obhájci pořádku a na základě zpráv spontáně odsuzovali protestující na Majdanu jako fašisty, Banderovce a teroristy bez znalosti reality i historického kontextu.
Jistě. mezi demonstrujícími byli také extrémně naladění jednotlivci i skupinky, které si chtěli s policisty vyrovnat účet vlastních utržených ran. Je jim to však možno v této vypjaté situaci vyčítat? Střelba gumovými projektily, bití a ponižování zatčenýcj aktivistů, dokonce jejich mučení, copak to není dostatečný důvod k následné agresi? A co na to my, Češi? Jak jsme zvyklí nikomu nedůvěřovat a hledat za vším skryté úmysly, pochybovali jsme o mučení a smrti prvních aktivistů pohozených v lesích okolo Kyjeva, dokonce jsme nevěřili ani příběhu jednoho z vůdců Avtomajdanu pana Bulatova, kterého „neznámí“ muži unesli, mučili a po týdnu jej také odhodili v lese s vírou. že v mrazu -22° Celsia zmrzne, ale on se z posledních sil doplížil do vesnice a zavolal přátele, kteří mu zajistili potřebnou lékařskou péči a odeslali jej k léčení do Vilniusu. I zde se našli nedůvěřivci, kteří jeho zraněním nevěřili. Lidé na barikádách beze zbraní, jen s kameny a Molotovými koktejly odháněli atakující příslušníky policie a snažili se udržet na odstup hrozící kordony těžkooděnců. Za tímto kordonem stáli chráněni mladí příslušnící patřící ke stoupencům prezidenta Janukoviče a odpovídali obráncům Majdanu stejnou municí. Dostali potupné jméno Titušky a posléze prostitušky.
Oni byli původci mnoha provokací, bití osamocených aktivistů i vykrádání obchodů. Vše bylo později svalováno na aktivisty.
Celou dobu na Majdanu panovala téměř vojenská morálka i disciplína. Pro nás je chování těchto desetiticíců aktivistů ze všech koutů Ukrajiny téměř nepředstavitelným jevem. V očích mnoha našich spoluobčanů jsou právě oni těmi teroristy, narušiteli pořádku. A přesto jsou to právě oni, kteří jsou budoucností Ukrajiny i její hrdinskou přítomností. Teprve přicházející doba ukáže, kdo byl hrdina a kdo zrádce, který byl ochoten obětovat životy svých spoluobčanů.
Situace se dnes zklidnila a Majdan prostřednictrvím poslanců aktivistů dostal první příznivé zprávy. Budou volby. Parlamentní i prezidentské. Byla změněna ústava dávající prezidentovi téměř diktátorké pravomoci a moc byla svěřena zpět vládě a parlamentu. Je to tedy první vítězství aktivistů. Dovolím si otázku.
Myslíte, že podmínkou teroristů by bylo vyhlášení předčasných voleb či změna Ústavy? A tak se vracím k celé plejádě názorů našich občanů na dění na Ukrajině. My je soudíme a oni se zatím na Majdanu modlí za zemřelé i za svou vlast, Ukrajinu. Nespasí je ani Evropa , ani USA a Rusko. Cestu budou muset najít sami a jen se poučit z chyb a omylů svých evropských sousedů. I my jsme měli své sny a cíle, jenže povětšinou zůstalo pohříchu jen u nich.
Nechme na Ukrajincích jakou budoucnost si budou přát. Jen jim držme palce, aby při svém hledání svobody a demokracie nedopadli jako my. Oni totiž politiku obou zemí bez ohledu na stranickou příslušnost ovládají oligarchové s trikolorami našich zemí, které mají stejné barvy. Jejich startovní čára do nového věku Ukrajiny nebude snadná a na rozdíl od nás budou začínat s prázdnou kapsou. My až na pár vyvolených s ní končíme a jen věříme, že se vymaníme z dluhové pasti a exekutorského teroru. Je jen na Ukrajincích, aby si vzali poučení a nezažili přechod z jednoho extrému do druhého. Pokud by se podařilo zničit jejich občanskou solidaritu, už nkdy by se na Majdanu nesešlo tolik odvážných protestujících aktivistů majících stejnou vůli.
My už víme, jak to vypadá když si každý z nás hraje výhradně na svém písečku a pokud nadává, tak jen v hospodě u piva, nebo u televize, když naše reprezentace prohraje na olympiádě. Není to trochu málo?
Josef Reiman
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Josef Reiman
