Možná, že ta zamrzlá vločka z olympijského zahajovacího ceremoniálu byla předzvěstí krvavých událostí, ke kterým došlo v posledních dnech v Kyjevě. Zprvu průběh událostí na kyjevském Majdanu nezajímal naše, ani evropské politiky. Teprve hromadný protest Ukrajinců v posledních týdnech vyvolal zvýšený zájem a následně také spekulace a fabulace našich politiků i veřejnosti ve smyslu. kdo za to může a co se vlastně na Ukrajině děje. Snažil jsem se sledovat tisk i jiná media, ale především jsem trávil dny u monitoru a sledoval jsem vývoj situace hodinu po hodině spolu s demonstrujícími. Byla to poučná, ale také děsivá podívaná.

S ohledem na skutečnost. že mi ruský jazyk nedělá problémy jsem se rychle adaptoval na ukrajinštinu a rozuměl jsem mluvčím Majdanu i TV zprávám.V mnohých okamžicích jsem měl pocit. že sleduji dva naprosto odlišné děje.

Nejsem politik a tak nechci dělat analyzu toho. co se v Kyjevě i na Ukrajině stalo, ale viděl jsem na vlastní oči sílu občanské společnosti, její jednotu i přes různá politická přesvědčení, ale také emoce prostých občanů. kteří se ocitli v mezní situaci. Ještě 20. února dopoledne lidé uvažovali v intencích občanské války. V televizních relacích se objevovali ranění a mrtví, ale také jejich vrazi. Považte, většinou na sobě měli uniformy strážců pořádku, policejních útvarů Berkut. Výstižné obrázky střelby na lidské cíle ilustroval i záběr na civilistu v maskované bundě, tedy automaticky teroristy. V tištěných mediích se objevovaly obrázky převážně decimovaných policistů a holemi mávájících   agresorů v helmách a polocivilních oděvech. Byla to náhoda nebo manipulace?  

V tomto okamžiku se projevila česká povaha a s ní odvážné fabulace i soudy, které nebraly konce. Díky snímkům i televizním šotům se Češi projevili jako obhájci pořádku a na základě zpráv spontáně odsuzovali protestující na Majdanu jako fašisty, Banderovce a teroristy bez znalosti reality i historického kontextu.