Popíši jen několik fragmentů života obyčejného člověka, které připomínají nápadně známou knihu „Deník pana Nuly“.

Na jaře 1968 jsme poslouchali projevy bolševických funkcionářů na téma Pražské jaro. Byla to oslava návratu svobody a demokracie. Krátce po tankových manévrech a legraci provázené ohňostrojem jsme se od stejných lidí dozvěděli, že to vlastně byla kontrarevoluce. Byli to téměř stejní lidé, kteří nás prověřovali a vlastními slovy popisovali hrůznou dobu, kterou sami pomohli vyvolat. Ničemu nepomohly hořící oběti. Po létech útlumu vědomí ovčího davu normalizovaných občanů a hrstky rozverných disidentů končících často ve vězení přišel rok 1989, naplněný myšlenkami Charty 77 a tajně šířených dokumentů o ekologii, lidských právech a svobodě slova, tedy o myšlenkách léta zapomínaných a téměř zakázaných. Policie se pilně snažila o vyšetřování a postih občanů srovnávajících poměry v současnosti s dobou atentátu na Heydricha. Tehdy byli také zavíráni a trestáni slušní lidé. Přišel listopad a s ním „Sametová“. Pokud byla situace nejistá, odvažoval se proti končícímu režimu otevřeně vystupovat jen omezený počet těch, kteří by v případě neúspěchu „revoluce“doplatili svou kariérou. Byli však tací, kteří věděli a nerozpakovali se vložit do partie doby svou pověst i osobní oběť. Někteří toho dodnes litují.  Doba se nachýlila k novým možnostem a s nimi přišlo také stanovení stejné startovní čáry pro všechny, nyní svobodné občany.

Nejprve nás nutily k úsměvu výpovědi emigrantů, kteří se na svou starou vlast přijeli podívat a umravňovali naši euforii slovy: „děti, vždyť vy vůbec netušíte, do čeho jdete a co vás čeká“. Opojeni pocitem svobody jsme jejich slova zlehčovali. Dnes už víme, o čem mluvili. Fenomén raného kapitalismu nás začal dohánět a zničil naši iluzi o blahobytu, o kterém nám noví spasitelé barvitými slovy vyprávěli.  Tatam byla pro většinu vidina životní úrovně v zemích našich západních sousedů, případně možnost zahraničního zaměstnání za tvrdou měnu. Utahovali jsme opasky a věřili, že přicházející kuponová privatizace, o které jsme mimochodem věděli jen to, že má tvar Kuponové knížky, vyřeší naše počáteční rozčarování a konečně z nás učiní bohaté rentiéry. Také tato vidina se pro nás, až na některé vykuky, rozplynula v dým. Přišli jsme o iluze a často také o pracně naspořené peníze.