Republiku Václav Havel proslavil jako nikdo jiný před ním, s výjimkou Tomáše Garrigua Masaryka. To napsal bývalý emigrant Pavel Tigrid a totéž si myslí řada politiků na Západě. Havla tam znají i ti, kteří nevědí, kde naše republika leží. Starší lidé doma Václava Havla viděli jinak: spíše jako nepraktického synka z bohaté rodiny a snílka, který nedůvěřoval politickým stranám a v krajních případech řídil stát jako inspicient divadelního představení, tedy ze zákulisí. Mladší ročníky ho dokonce někdy považují za předlistopadového prezidenta. Byl to pro ně muž na známkách.

Křehká popularita

V lednu roku 1989 v mém bonnském domě zazvonil telefon. Ozval se Pavel Tigrid z Paříže a rovnou mi položil otázku: „Co bys tomu říkal, kdyby byl Václav Havel prezidentem?“ Chvíli jsem mlčel, sedl jsem si na zem a pravil: „To by bylo dobře, protože bychom se rozhodně my dva vrátili do Čech.“

Pavel Tigrid v tyto lednové dny obvolal kde koho po světě a nejspíše také dostal podobné odpovědi jako ode mne, protože v následujícím čísle jeho Svědectví vyšel článek, v němž oznámil blížící se konec komunismu a fakt, že budoucím prezidentem Československa by se měl stát dramatik a esejista, disident a kriminálník Václav Havel.

O pár měsíců později, ale dlouho před pádem berlínské zdi, požádal Tigrid našeho společného kamaráda disidenta a překladatele z češtiny Gyulu Vargu v Budapešti – pozdějšího prvního porevolučního maďarského velvyslance v Československu – aby dal zhotovit několik desítek tisíc odznaků s textem Havel for President a propašoval je do Prahy a okolí... „A opravdu zanedlouho pán tohoto jména byl na Pražském hradě uveden do této funkce. Sotvakdo tušil, že na zcela výjimečných třináct vpravdě bouřlivých let. Bouřlivých pro stát i pro jeho hlavu,“ napsal v devadesátých letech Tigrid.

Dne 29. prosince 1989 byl Václav Havel zvolen prezidentem Československé republiky.