Symbolicky ti, co návrh zákona připravovali, tím chtěli připomenout, že v roce 1993 uplynulo tisíc let od zavraždění knížete Václava vlastním bratrem v Mladé Boleslavi, z kterého se později stal svatý patron české země, došlo k opětovnému spojení Zemí koruny české. Posláním oslav by ale mělo být něco zásadnějšího: připomenutí si významu a obsahu české státnosti, a to se bohužel ani letos nestalo. Místo o české státnosti převážně všechna média i politici připomínali knížete Václava.

Protože ve sváteční den noviny nevyšly, činily tak alespoň deníky na svých serverech: Hospodářské noviny na webu Ihned vystavily kvíz s názvem: Kdo byl otcem svatého Václava, Lidovky připomínaly, že Česko slaví svatého Václava a že vyvěšovat při této příležitosti vlajku znamená pro mnohé mladé lidi trapnost. Právo na Novinkách uvedlo, že tisíce lidí ve Staré Boleslavi si připomněly národního světce. A svatováclavské tradici se věnovaly i sobotní noviny: Lidové noviny nejhlouběji v eseji Spor o svatého Václava: světec, nebo zrádce? Podstatě české státnosti, ač je to právě to, co tu nejvíc absentuje a kvůli čemu u nás panuje blbá nálada, jsme se zase vyhnuli a informovali jsme o banalitách: v Mladé Boleslavi se prodávaly svatováclavské suvenýry, prezident Klaus kritizoval Evropskou unii a vyzval k hlasité obraně tradičních hodnot a po slavnosti se šlo na pivo. Takový druh oslav nás odvádí od podstaty, kterou bychom se měli důkladně zabývat, abychom odůvodnili svou státní existenci.

Připomeňme si nejprve jednu z klasických definic státnosti od Izáka Deutsche, který řekl, že státnost je tíhnutí občanů ke státu jakožto ke svému. V praxi to pak znamená, jak říkával historik Dušan Třeštík, každodenní přihlašování se ke státu, které se projevuje navenek tím, že chodíme k volbám, máme zájem o věci veřejné a zachováváme zákony státu. A dodával: "Pokud občané svůj stát chtějí, existuje jeho státnost. Jakmile občané přestávají stát chtít, přestává jeho státnost existovat."