Zopakujme si dostupná fakta: Náčelník generálního štábu Vlastimil Picek, jak zveřejnily Lidové noviny minulý týden, v březnu 2008 napsal, že "Letoun CASA C295M, který je nabízen společností EADS, nesplňuje požadavky vyspecifikované Armádou ČR, a to zejména v požadované přepravní kapacitě a doletu."

Euro již v roce 2008 upozornilo, že CASA nedoletí do Afghánistánu bez mezipřistání a že proto armáda doporučuje koupi italských letadel C-27J Spartan. Dále že počet lehátek pro přepravované zraněné vojáky, kvůli čemuž se letadla mimo jiné kupovala, se musí ze třiceti snížit na dvacet a že stroj není schopen přepravovat kolovou ani pásovou techniku naší armády.

Server Česká pozice pořídil minulý týden 22. června 2012 rozhovor Jaroslavem Štefcem, který v roce 2010 působil ve funkci zástupce ředitele Úřadu pro dohled nad akvizicemi ministerstva. Z rozhovoru jasně vyplývá, že výmluvy politiků odvolávající se na to, že není možné určit obvyklou cenu letounu, je nesmysl, a stejně tak lze určit obvyklou cenu příslušenství, zvlášť proto, že tyto letouny koupili i Portugalci, Poláci a Finové.

Pan Štefec předražení dokládá na porovnání s nákupem čtyřech strojů Finy. První dva klasické stroje, jako máme my, koupili Finové za 900 milionů korun. Další dvě letadla podstatně dráž, protože tam byla speciální technika pro radioelektrický boj a námořní průzkum. Tyto speciální letouny stály 2,2 miliardy korun, dohromady tedy čtyři letadla 3,1 miliardy korun. Česko koupilo tři klasické letouny za 3,5 miliardy, a to bez servisu. Čtvrtý letoun jsme vyměnili za pět letadel L-159. Podle něho byl nákup předražen dokonce o miliardu.

Na otázku, jak byla stanovena hodnota české kupní smlouvy na letouny CASA, pan Štefec odpověděl: "Na smlouvách mezi Omnipolem a EADS, jež ministerstvo obrany získalo, byly s odkazem na obchodní tajemství ceny začerněny. Podle všeho nemohl resort obrany výši smluvní ceny podstatně ovlivnit. Vypadá to, jako by cena byla stanovena 'zvenčí'."