Tuto modlitbu vepsal Jan Neruda do záhlaví snad svého nejznámějšího fejetonu Kam s ním a na něj jsem si vzpomněl, když jsem slíbil, že odedneška každou sobotu budu psát fejetony pro novou stanici Český rozhlas Plus. Vzhledem k tomu, že od té doby, co byl text napsán, uplynulo asi 150 let a já nemám problém jako měl Jan Neruda se starou slámou, ale spíš mám starosti o mocné této země, kteří - když někdo z nich rebeluje - musí ho odměnit, aby už víc nezlobil a nepoložil vládu. Proto jsem po vzoru zakladatele tohoto žánru v Česku nazval svůj dnešní text Kam s nimi.

Nerudův fejeton začíná slovy: "Byl čtenář už někdy ráno na ulici? Já nechci čtenáře urazit, já vím, že čtenář je nóbl a nemá zapotřebí vstávat před devátou - no ale náhoda! A když tedy náhoda ho vyvedla, někdy z domu dřív, zajisté si... povšimnul, že na ulici jsou nejen lidé, nýbrž i věci, jichž tu jindy nevídá... Někdy u domu stojí starý džbán. Někde na pokraji chodníku strátovaná bandaska. Jak tam přišly ty věci? Vyšly si za noci z nestřežených polic a netrefily pak domů?"
Ani já nechci nóbl člověka urazit starostmi o politiky, ale třeba někdo z nich náhodou sledoval média v době rebelie v jedné bývalé větší straně. Dovedu si při trocha fantazie představit, kdyby náhodou se nějakým zázrakem obyčejný člověk dostal ráno do sněmovny, že by čubrněl na drát, jaký frmol tam má premiér a onde ministr financí, jak pobíhají od jednoho vlivného politika k druhému, jako kdyby zapomněli, kde je jejich místo v lavici a shání trafiky pro rebely.