Do funkce nastoupil 3. července 2012 po nezvykle bleskovém odvolání dr. Jiřího Pospíšila, které bylo od první chvíle širokou veřejností chápáno jako způsob jak zabránit, aby do čela pražského Vrchního zastupitelství nejmenoval velmi úspěšnou státní zástupkyni z Ústí nad Labem dr. Lenku Bradáčovou, za kterou stojí jasné výsledky: Ústecké státní zastupitelství v loňském roce vedlo 16.000 trestních stíhání, zatímco ostatní srovnatelné kraje jen 9000. V Ústeckém kraji se stíhá celá jedna třetina veškeré trestné činnosti, a to přesto, že v tomto kraji chybí již patnáct let třicet státních zástupců. Také tato čísla bylo možné interpretovat tak, že hlavní úkol nového ministra je nejmenovat dr. Lenku Bradáčovou do této důležité funkce. Dlouhé průtahy, opakované schůzky jak s dr. Bradáčovou, tak dr. Zemanem, jakožto Nejvyšším státním zástupcem, veřejnost jen utvrzovaly v tom, že ministr hraje pouze o čas, i když pravomoci jsou jednoznačné: nejvyšší státní zástupce navrhuje a ministr jmenuje nebo nejmenuje. Víc možností není.

Za tyto úvahy a všechny spekulace si ale mohl pan ministr dr. Blažek do jisté míry i sám, protože budil dojem, že funkci přijal jen jako stranický úkol. Hospodářským novinám 26. července doslova řekl: "Nemohl jsem si dovolit to nevzít, jinak bych v politice skončil." A protože kvůli koalici s ČSSD, kterou pan Blažek preferoval v Brně, se s premiérem dostal do sporu, který ho pak ignoroval, začalo se logicky říkat, že premiér jeho oslabení využil k tomu, aby mu svěřil jeden z nejtěžších úkolů: řešit situaci v justici, která se politikům začala vymykat z rukou, když se policie, státní zástupci, ale i částečně soudci. viz Cepl.ml., Šott a paní Elsnicová, začali nejen emancipovat, ale začali i naplňovat princip rovnosti před zákonem a de facto zrušili beztrestnost politiků. Vydání k trestnímu stíhání dr. Ratha a paní Parkanové, bývalé místopředsedkyně sněmovny, to dokazuje.