V Berlíně loni v zemských volbách tato strana dokonce získala 17,5 procenta hlasů a v dalších univerzitních a větších městech se dostala rovněž hodně přes deset procent, což signalizuje změnu sociálního složení jejich voličů. Do čela kandidátky tyto dva politiky zvolilo o víkendu 35 000 členů strany. Za první důležité datum pro zelené je možné považovat rok 1980, kdy byla strana založena, druhé období tvoří jejich účast ve spolkové vládě v letech 1998 až 2002, kdy se snažili hledat rovnováhu mezi volebním programem a vládní odpovědností a za třetí etapu považují analytici právě zmíněné současné primárky, které volbou vsadily evidentně na měšťanské hodnoty, čímž se zeleným otevřela možnost koalovat s křesťanskými demokraty CDU paní kancléřky Angely Merkelové. Toto rozhodnutí je logické vzhledem k proměně elektorátu zelených.

Der Spiegel napsal, že tato volba znamená inventuru základních hodnot, přesvědčení a strategických perspektiv, na kterých byla strana postavená. V počátcích se zelení etablovali z nejrůznějších skupin bojovníků proti atomové energii a antiválečných uskupení. Za první jejich úspěch je možné považovat vstup Joschky Fischera v tričku a v teniskách jako ministra životního prostředí v Hesensku do zemské vlády. Současná změna a příklon k mešťanským či v našem kontextu asi spíše občanským hodnotám představuje možná největší obrat v politice této strany, protože tím zelení ztrácí definitivně svou výjimečnost v německé politice. Nyní už asi nikdo z nich nebude mít potřebu jezdit do práce na kole. Zelení zestárli a jejich místo v německé politice zřejmě zaujmou piráti.

V rozhlase jsem dokonce slyšel slovo revoluce, protože tato volba znamená povstání proti sedmapadesátileté Claudii Rothové, pramáti zelených a současné spolupředsedkyni. Druhým předsedou je Cem Özdemir, první šéf německé strany tureckého původu. V celkovém pořadí se totiž paní Rothová ve volbě umístila až na čtvrtém místě i za Renate Künastovou a podle médií po prohře přestala komunikovat i s nejužším vedení strany: nezvedá nikomu telefon. Naproti tomu Jürgen Trittin, který dříve patřil rovněž spíše k levému křídlu, tuto změnu přijal a dokázal se jí přizpůsobit.