Říká, že mluvit v této souvislosti o krizi či konci politiky zní velmi dramaticky, jenže jedním dechem dodává, že situace skutečně dramatická je, protože politika jednotlivých států naráží čím dál tím častěji na užší a užší hranice, v kterých může o něčem rozhodovat.

Nebezpečná otázka proto zní: Je možné ještě dělat politiku v tradičním slova smyslu? A když ne, jak je možné pokračovat v integraci společnosti?

Parvda je, a na tom se shodují skoro všichni diskutéři, že globalizace už dávno je víc než pouhá nálepka. Kapitalismus bez hranic produkuje proudy, které překračují hranice států a státy je jen velice těžko mohou nějak regulovat či dokonce kontrolovat. To platí jak o penězích tak o přesunu kapitálu, jak ukázala dost jasně a přesvědčivě krize v roce 2008. Jenže současně se už těžko kontrolují i další proudy, které putují v naší civilizaci ze země do země jako je organizovaný zločin a stejně i zábavní a informační proudy. Tsunami muziky, filmů, sociálních sítí a zpráv už nedokáže kontrolovat ani Čína, která na to vydala miliardy dolarů. Proto lze nejspíš souhlasit s tím, že politika reaguje na všechny tyto skutečnosti pozdě a snaží se jen tu a tam zabraňovat tomu, co považuje za nejnebezpečnější, ale rozhodně nelze hovořit o tom, že se jedná o strategické rozhodování. To je důvod, podle politologů, proč už nelze hovořit o skutečné politice.

Segbers shrnul problémy současného politického provozu do pěti bodů: