Intenzita pole je podle nich dána tzv. spinem, to jest silou tam čepovaného piva. Pohybuje-li se pivník v oblasti účinného dosahu pivního pole a narazí-li na pivočáru, je touto vtahován dovnitř pole, protože krčma má opačný pivní náboj než pivník. Tolik teorie.  

Ale zdá se, že v Česku dokonale funguje i v praxi, protože máme největší spotřebu piva na světě. Dle statistiků u nás vypije každý občan včetně nemluvňat za rok 163, 5 litru piva, což je 327 piv: Tedy málem na každý den připadá jeden půllitr. Za námi jsou i Irové, Němci, Australané a Rakušané, kde je tento mok stejně oblíbený. I když, jak známo, každá statistika je matoucí: Jistě nemalý počet piv u nás vypijí cizinci, kteří k nám právě kvůli pivu často zajíždějí.  

První učené stati o pivu sepsali u nás jezuité v latině v roce 1679 a později byly přeložené knězem Barnerem z Tovaryšstva Ježíšova. Podle některých učenců sice pivo přišlo do Čech z Bavorska, jenže prý bylo nechmelené. Chmel naši předci do piva přidávali proto, aby pivo nezkysalo a chuť se zmírnila, aniž by přitom něco z podstaty obilí bylo odejmuto. Podle autora knihy o Praze Karla Redelna z 18. století jsme kuriózně vytvářeli v zimě z ledu ve sklepích lednice, na kterých se pak po zbytek roku pivo chladilo.  

V pražských knihách pivovarníků, či jak se tehdy říkalo nákladníků, ze 16. století čteme, že se pivo rozlišovalo na „popeněžní“, tak se mu říkalo, protože bylo levné, a lepší, které mělo německý název „landbier“.  

Staročeši měli nejraději silného „samce,“ neboli „samečka“ či „mařec“ a pivo vařené v březnu, kterému se říkalo „březňák.“ Tomu se připisovala zvláštní síla, kterou pivu dodávala jarní rovnodennost. Pivo hořké mělo přednost před tzv. pivem bílým a slulo „horčák,“ nebo „hořčák“.  

Němci nazývali silné černé pivo „Bockbier,“ a z toho vznikl u nás „kozel“, i když původně šlo o pivo z města Eimbecku, z kterého se postupně stal „Bock“.  

Jenže pivo, jak je doloženo v knize Z historie piva, vařili již staří Egypťané zřejmě před čtyřmi tisíci lety před n. l. a říkali mu „hag“. Staří Slované podle Prsika Ritora znali pivo již v roce 448 a říkali mu „kamas“.  

Nápoj to musel být za všech časů velmi oblíbený, protože podle staroegyptských zpráv ho pili nejen faraoni na zemi, ale i v životě posmrtném. Podle historiků se nejlepší pivo v Egyptě vařilo v městě Pelusium, které zřejmě mělo nejsilnější pivní pole, když se o něm ví dodnes. Všimněme si, že to město zní trochu podobně jako Plzeň.