Pro server iDnes řekl ve středu 27. června. 2012 na otázku proč se zbavil politika, míněn byl ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, kterého ještě před dvěma roky označil za "největší naději ODS", toto: "Manažersky nezvládal škrty v resortu, ztratil mou důvěru. Jestli tomu veřejnost tleská, nebo netleská, je druhořadé." Ve čtvrtek na tiskové konferenci před odletem do Bruselu dokonce prohlásil, že referování v médiích považuje za plky. V pátečních Lidových novinách pak spekulace médií a občanů označil za mýty, které je třeba vysedět.

Jak známo způsob komunikace ve veřejném prostoru je vždy lakmusovým papírkem každé demokracie již od doby athénské agory, která bývá považována za první veřejný prostor, podle kterého vznikl mnohem později i britský parlament či generální sněmy. Na agoru měl tenkrát přístup každý svobodný občan a mohl se podílet na politice obce, i když tehdy mezi svobodné občany nepatřilo moc lidí: vyloučeni byli ženy, otroci, cizinci či příchozí. Dnešní zastupitelská demokracie sice funguje jinak, ale moc zákonodárná i výkonná musí v každé demokratické společnosti sledovat veřejné mínění: nelze dlouhodobě vládnout proti němu. A média jsou většinou jen zrcadlem veřejného mínění, proto jsou ve starých demokratických zemích tak bedlivě analyzována: pozoruhodné je, že v Česku, kde má vláda dle posledních průzkumů podporu jen 13 procent obyvatelstva, to premiéra nezajímá a ještě o tom hovoří v médiích, i když je zřejmé, že právě takovéto výroky ohrožují nejen jeho. Titulky typu: Introvert Nečas ztrácí důvěru, to jen dokazují. Podobně reagovala i zahraniční prestižní média Neue Zürcher Zeitung, The Economist a rakouský Wirtschafts Blatt, který dodává, že je to devátý odvolaný ministr Nečasovy vlády a Der Standard, který v kauze odvolaného ministra spravedlnosti spatřuje test českého právního systému.

Nebezpečná otázka proto zní: O čem tato premiérova nechuť naslouchat občanům a médiím svědčí?