Provádět značné škrty, které sníží životní úroveň všech obyvatel včetně penzistů, kterých valem přibývá, a tudíž jejich hlasy ve volbách hrají velmi důležitou roli, a přitom se nazývat vládou rozpočtové odpovědnosti, pakliže ve společnosti a priori vládě nedůvěřuje přes osmdesát procent obyvatelstva a s politickou situací je nespokojeno 92 procent dotázaných, je velmi složité. Podle posledního průzkumu společnosti STEM ze středy 9. května 2012 preference vládních stran klesly na absolutní minimum: ODS dostala 11,9 procent a TOP 09 6,8 procenta, ČSSD má 26,1 procenta a KSČM 14 procent. Svádět vše na úsporná opatření nelze, nedůvěra v politiku jako řádné řemeslo klesá prakticky od půlky devadesátých let.

Proto je na místě si položit další otázku: Proč tomu tak je? Nejsnazší příklad, odhlédneme-li od složitých podezřelých kauz jako jsou Gripeny, Mostecký uhelná, tunel Blanka, Opencard či nejnovější kauza dr. Ratha atd., nám nabízí parlament při projednávání zákonů spojených s hazardem, o němž se jedná prakticky celou dobu současně se zavedením úsporných opatření. Zatímco úsporná opatření parlamentem procházejí, zákony, které mají upravovat zdanění či omezená hazardu, z kterých by stát mohl mít nejsnáze dosažitelné miliardy nikoliv. 

Vzpomeňme si na peripetie se zákonem o hazardu z konce minulého roku. Ten prošel nejprve sněmovnou v listopadu minulého roku a místo, aby přinesl obcím zlepšení finanční situace, poslanci napříč politickým spektrem znění zákona tak dlouho vylepšovali, že obce v důsledku toho přišly o bezmála tři miliardy. Původně měly obce dostat 5,9 miliard a stát 2,3 miliardy. Hazardním firmám nakonec zůstalo 2,7 miliard, stát dostal 2,6 miliard a obce dostali jen 2,9 miliard. Hazardní společnosti je pak mohly dle svého uvážení posílat na takzvané dobročinné účely. 

Jenže, jak víme, hazardní firmy či jejich majitelé si sami dobročinné organizace s nejasnými záměry zakládali, a tedy v důsledku peníze končily zase u nich. A přitom za současné situace 2,7 miliard není málo. Jako exemplární příklad se mimo jiné uváděly firmy kolem bývalého automobilového závodníka Antonína Charouze, na jejichž účty přišlo v minulosti podle MFD sto milionů korun. Až v prosinci minulého roku se na nátlak Senátu nakonec podařilo změnit zákon a prosadit ho ve sněmovně: odvody z hazardu si dělí stát a obce.