Na Štědrý den, dle keltského stromového kalendáře, údajně začínal Nový rok. První měsíc byl měsícem břízy (Beth) a jeho symbolem písmeno B a pak následovaly měsíce jeřábu, jasanu, olše až po měsíc bezu.

23. prosinec nepatřil do žádného z třinácti měsíců a byl označován za tzv. Prázdný den. Jeho symbolem bylo jmelí, kterým se dodnes právě na Štědrý den obdarováváme a pod kterým se líbáme, aby se splnila naše přání.

Křesťané zřejmě mnohem později od keltských Galů převzali úctu k jehličňanům, obzvláště ke smolné borovici, kterou si svítili. Bohyně Druantie byla vyvolena za jedlovou a borovou bohyni. V lidové tradici se mezi jehličňany nerozlišovalo. Druantina byla prý nevěstou zimního krále. Germáni právě do borovic ryli magické znaky: germánskou runu. Borovice byla zároveň i stromem zimního slunovratu, tedy prvním stromem nového světla. Byla zasvěcena novorozenému slunečnímu dítěti Velké Matky. Prý právě proto v podvědomé vzpomínce stavíme dodnes jesle s Jezulátkem pod vánoční stromeček, tedy pod voňavý jehličňan, kam králové přinášeli novorozenci dary. Těšili se z příležitosti, že mohou někoho podarovat. Byli to aristokraté.