Páni poslanci všech stran, měli byste si uvědomit, jaký je rozdíl mezi zákonem a zákonným nařízením. Všechno co vyplodíte, je uveřejněné ve Sbírce zákonů. To ale neznamená, že všechno jsou zákony. V žádném zákoně nemohou být uvedeny konkrétní hodnoty (koruny, promile, čtvereční metry, vzdělání občana,… atd). Žádný sněmovní tisk, který obsahuje některé z těchto omezení, nemůže být nazván zákonem. Důvod je jednoduchý. Při změně hodnoty by došlo k porušení (nedodržování) zákona.  Ale Ústava a Listina práv předpokládá, že bude dodržován zákon. V žádném soudním procesu se zákon nesmí porušit. Zákonné předpisy se porušují a soudci hodnotí míru tohoto porušení. Do zákona nepatří ani termíny „závazný právní názor“, nebo „naléhavý právní zájem“. Naopak, do zákona patří důkaz opaku, který v roce 1963 totalitní systém ze zákona odstranil. Bohužel někteří soudci postupují tak, že tento princip vědomě porušují. Odvolávají se na zákonné nařízení a pomíjejí literu Ústavy.