Když se občan domnívá, že mu byla někým (jiným občanem, institucí nebo státem) způsobena újma, má právo obrátit se na soud. Očekává spravedlivé rozhodnutí.

Každý spor není jednoznačně řešitelný. Příkladem je právo rodičky rodit doma a povinnost lékaře chránit zdraví dítěte.

Obvykle má spor pouze jedno spravedlivé rozhodnutí. Výrok soudce ke straně A, musí být opakem výroku ke straně B. Na tento princip přišli soudci již v antickém Římě. Platil u nás až do nástupu totality a říkal se mu důkaz opaku.

Jednoduchý příklad: Jedna strana požaduje zneplatnění existující (písemné) smlouvy. Soudce musí zkoumat příčinu zneplatnění. Dojde-li k závěru, že smluvní podmínky byly porušené, výrok soudu musí znít: „Smlouva přestala platit (k datu které soudce stanovil), protože smluvní podmínky byly porušené.“ V případě, že soudce dojde k závěru, že smluvní podmínky nebyly porušené, výrok soudce musí znít: „Předmětná smlouva je platná, soud nenalezl důvod k jejímu zneplatnění“.

Která strana (A či B) je v právu, přímo závisí na tom, kdo porušil smluvní podmínky. Strana, která je v právu, má nepochybně nárok na uhrazení soudních nákladů, bez ohledu na to, zda ji zastupoval „občan s právnickým vzděláním“. Platí rovnoprávnost svéprávných občanů před zákonem.