Podobná rozhodnutí známe i z historie. Spor o to, zda se země otáčí kolem slunce, či naopak, řešili církevní hodnostáři. Dospěli k jednoznačnému závěru, že slunce obíhá kol země. Ještě bychom měli požádat naše zákonodárce, aby se prohlásili za neomylné. Pak by „Naléhavý právní zájem“ a „Závazný právní názor“ nabyl skutečně vědecké podoby.

Každý soudce zaručeně dodržuje některé zákony matematiky. Někteří soudci si dokázali ze státního rozpočtu „udrolit“ nemalý kousek. V Ústavě a slibu mají cizí slovo „nestranně“, ale to lze jistě vykládat různě.

Matematika už od antiky dovedla rozlišit pravdivý a nepravdivý výrok. Na takové úvaze spočívá celé britsko-americké soudnictví. I v našem císařství (až do roku 1948) se tento princip ctil. S příchodem totality až do dnešní doby už soudci nepřemýšlejí nad pravdivostí výroku. Našim zvoleným zákonodárcům je to lhostejné. Není divu, protože prebendy, které z této situace vyplývají, jsou pro ně daleko důležitější.

Zárukou spravedlivého rozhodování je respektování pravdy. Soudce hledá pravdu v žalobě. Má právo a povinnost rozhodnout podle svých znalostí zákona a podle svého svědomí. Vždy existují pouze dva možné výroky soudce. Jsou to: