Při volbě panovníka státu je důležitá tradice. V USA se nevolí podle přání občanů, ale podle zvyklostí. Jednotlivé státy se tvořily způsobem, který nepředpokládal, že by někdy měla platit "Všeobecná deklarace lidských práv". Ta byla přijatá až v Ženevě po druhé světové válce. USA byly mezi prvními signatáři. Nový prezident před inaugurací něco prohlásil v tomto smyslu: "Přál bych si, aby na tomto místě stál můj syn".
To je celý problém nejenom USA, ale také mnoha jiných států, včetně naší republiky. "Zasloužilí" politici se buď domnívají, že bez nich republika nemůže fungovat, nebo v horších případech hrubě zneužívají svého postavení ke svému obohacování.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Centrum pravidel a procesů ParlamentníListy.cz
Dřív prezidenti na summit NATO jezdili
A byli to i prezidenti z jiného tábora než vládního. V čem je to teď jiné? A o čem se tam vlastně rozhoduje a rozhoduje se tam o něčem, jakože by prezident mohl třeba svou účastí rozhodnout o něčem, co vláda nechce?
Jinde na netu:
Další články z rubriky
9:16 Ivo Strejček: Promarněné naděje (deset let od brexitu)
24. června 2016 se ve Velké Británii konalo referendum o členství této země v Evropské unii. Při vol…
