1) Válka je mír – nevím o tom, že by náš stát byl v poslední době ve válečném stavu. Přesto se české jednotky účastnili válečných operací v Iráku, aktuálně jsou přítomny například v Afghánistánu nebo v Somálsku. Stále operujeme i v Bosně a Hercegovině, kde je cílem naší mise mimo jiné „...přispět k většímu pokroku Bosny a Hercegoviny na cestě k evropské integraci...“ (zdroj stránky Ministerstva obrany). Plně souhlasím, že je třeba dodržovat spojenecké smlouvy, jenom mi to nějak nesedí s tím, že jsme v mírovém stavu. Že by nějaká souvislost s tím, že v USA smí dle ústavy vyhlašovat válku jenom kongres?

2) Svoboda je otroctví – Uzavřete pracovní smlouvu, při jejímž uzavírání počítáte s tím, že budete pracovat i o víkendu. Ovšem dle odborů či pana Bublana jste ji zjevně neuzavřeli dobrovolně, nýbrž jste ve svazku otrockém, proto jediným způsobem, jak vám umožnit slavit svátek, je zakázat obchodníkům v daný den prodávat. Stejně tak tam zjevně většina zákazníků jít musí, nikoli může, když s podobným názorem souhlasí. Ještě, že na obchody s prodejní plochou do 200 metrů se to vztahovat nemá. Není nad rovnost před zákonem.

Celkově vzato, současná legislativa vychází z předpokladu, že svoboda je, když se nemůžete dobrovolně rozhodnout co chcete a vybrat si, zatímco když ano, je to otroctví.

3) Nevědomost je síla – před vstupem do EU nás vláda bombardovala propagační kampaní,za níž by se nemusel stydět ani Goebbels. Logo kampaně lze možná vysvětlovat „Ano tomu, přijít k referendu,“ ale kdo se trochu zajímá o psychologii reklamy, může mít jiný názor. Podlehli jsme (i já). Zato o podmínkách ESM cudně mlčela jak vláda, tak často i mainstreamová média. Místo toho se v inkriminované době neustále řešil případ Davida Ratha. O tom, že za většinu výhod evropské integrace nemůže EU, ale EHP a Shengenský prostor, jsem se také dozvěděl až z Machovi knihy Jak vystoupit z EU.