Tureckou ofenzivu mnohé země, včetně ČR, už odsoudily. Podle OSN před boji v minulých dnech uprchlo 130 000 obyvatel, přičemž přímo ohroženo jich je téměř půl milionu. Nutno však podotknout, že se nejedná o první tureckou invazi do Sýrie. Ta první začala v lednu 2018, kdy turecká armáda v rozporu s mezinárodním právem napadla Kurdy ovládané město Afrín a okolní obce na severu Sýrie. Na rozkaz prezidenta Erdogana 20. ledna 2018 turecká armáda s podporou vojenského letectva v rámci operace Olivová ratolest začala intenzívně ostřelovat a bombardovat město i jeho okolí, přičemž turecké letectvo bombardovalo i nemocnici. V neděli 18. března 2018 pak turecká armáda spolu se Syrskou svobodnou armádou (FSA) obsadila centrum města Afrín. Mluvčí tureckého prezidenta následně prohlásil, že se tato oblast pod správu Sýrie už nevrátí. Tudíž se nejedná o pouhou okupaci, nýbrž o anexi. Ta se od dočasné vojenské okupace liší tím, že anektované území se začleňuje do území a správy anektujícího státu.
I když se v našich sdělovacích prostředcích stále hovoří o Svobodné syrské armádě (FSA), přišlo Turecko už při první invazi do Sýrie s průhlednou fintou: namísto o FSA začalo hovořit o Syrské národní armádě (National Army), která údajně spadá pod velení Syrské prozatímní vlády, sídlící v Turecku. Tato snůška nejrůznějších milic, sestávajících zejména z bojovníků, kteří byli v určitou dobu syrského konfliktu členy nejradikálnějších islámských frakcí ve Svobodné syrské armádě (FSA), byla na území Turecka zformována pouhé dva týdny před zahájením bojů v Afrínu. Jestliže však budeme hovořit o tureckých invazích do Sýrie, bude lepší, vzhledem k historickým souvislostem, zůstat u původního názvu milic, bojujících po boku turecké armády, tedy u Svobodné syrské armády (Free Syrian Army), u zkratky FSA, neboť je to nakonec, jak se u nás říká, prašť jako uhoď. Pokud by se ale někdo chtěl dozvědět více o jednotlivých divizích islamistů, jež se účastnily ofenzívy v Afrínu, doporučuji mu překlad článku, jehož autorem je Sirwan Kajjo, kurdský novinář, působící ve Washingtonu.
Jak se dnes ukazuje, Turecko při invazi opět využívá Svobodnou syrskou armádu (FSA), navázanou na islamistickou koalici Ahrar aš-Šám, kterou Sýrie, Rusko, Egypt, ale i Spojené arabské emiráty označují za teroristickou organizaci. Při loňských bojích o Afrín, největší kurdské město na severozápadě Sýrie, při nichž zemřelo nejméně 100 civilistů, vojáci Svobodné syrské armády (FSA), která dnes opět útočí na Kurdy spolu s tureckou armádou, páchali všelijaká zvěrstva: např. brutálně zohavili kurdskou bojovnici, které usekali prsa, neboť ženy podle Koránu nemají právo bojovat. Bojovníci FSA také po tom, co vstoupili do města, vyrabovali obchody a byty, které museli Kurdové narychlo opustit. A lze předpokládat, že se podobně budou chovat i při současné Erdoganově operaci Pramen míru. Tomu již nasvědčují zprávy o tom, že „Syrští povstalci ze Syrské národní armády (FSA), bojující na straně Turků, zabili nejméně devět civilistů, včetně kurdské političky Hevrin Chalafové.“ Chalafová byla generální tajemnicí strany Budoucí Sýrie (Future Syria) a Brett McGurk, zvláštní americký vyslanec u mezinárodní koalice bojující proti Islámskému státu (IS), její smrt označil za válečný zločin.
Laická veřejnost si zpravidla neuvědomuje, že i bojovníci tzv. Svobodné syrské armády (FSA), kterou podporuje a vyzbrojuje Turecko, patří z větší části ke stoupencům ideologie islamismu a de facto usilují o svržení syrského sekulárního režimu, který touží nahradit chalífátem (území ovládané muslimy), kde se pravověrným dostane nadřazenosti toho pravého, jimi vyznávaného náboženství, ale i práva zvaného šaría. Svobodná syrská armáda (FSA), označovaná za dítě v Sýrii a Egyptě zakázaného Muslimského bratrstva, je ve skutečnosti spojencem Fronty an-Nusrá. A mnohá fakta nasvědčují tomu, že v případě bojů s regulérní Syrskou arabskou armádou (SAA) pak Svobodná syrská armáda (FSA), vystupovala v roli spojence tzv. Islámského státu (IS). Jako tomu bylo v září 2014, kdy FSA uzavřela na předměstí Damašku dohodu s Islámským státem za účelem společného boje proti syrské vládě. Nakonec i ČTK informovala o jednání FSA s radikálními islamisty, které se týkalo strategického kontrolního stanoviště. Kamál Hamámí, jenž patřil k významným členům nejvyšší vojenské rady FSA, byl na setkání s veliteli tehdejšího IS v červenci 2013 údajně zabit, čemuž měla předcházet Hamámího hádka s velením IS o kontrolu nad strategickým kontrolním stanovištěm poblíž města Latákije ve stejnojmenné provincii. Tuto zprávu novinářům následně potvrdil mluvčí FSA: „Hamámí se s nimi setkal, aby projednali bojové plány." Tolik tedy trochu rozsáhlejší odbočka k turecké invazi, kterou jsem si nedokázal odpustit.
Ale jak že je to s těmi Kurdy? Inu, Kurdové jsou příslušníky největšího národa na světě bez vlastního státu a tvoří třetí největší národnostní skupinu na Blízkém východě. Přičemž jejich situaci vystihuje jedno z kurdských přísloví: „Naše minulost je smutná, naše současnost tragická. Naštěstí nemáme budoucnost.“ Co je zajímavé, Kurdové nemluví jedním společným jazykem, i když všechny jejich jazyky patří k iránským. Nejdůležitější z nich je kurmandží, kterým hovoří Kurdové v Turecku, Sýrii a Iráku, a sorání, kterým hovoří Kurdové v Iráku a Iránu. Pokud jde o jejich víru, pak původ svého náboženství mnoho dnešních Kurdů vidí v zoroastrismu, jenž zdůrazňuje rovnost obou pohlaví. Přičemž typickým projevem jednotlivých kultů je široká ochota a otevřenost zahrnout prvky ostatních náboženství. Kurdové jsou dnes z naprosté většiny vyznavači islámu. Což ještě neznamená, že jsou všichni sunnitští muslimové, jak se u nás často tvrdí. Neboť jsou mezi nimi i šíité, alavité, ale i křesťané, přičemž také řada levicově orientovaných Kurdů je bez vyznání. A je třeba si též uvědomit, že mnoho Kurdů ze severního Iráku patří k vyznavačům jezídismu. Ovšem aby toho nebylo málo, najdeme mezi Kurdy i vyznavače judaismu.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV