Karel Wágner: Jak že je to s těmi Kurdy?

14.10.2019 14:57 | Zprávy

Ve středu 9. října 2019 večer zahájilo Turecko v rámci operace Pramen míru pozemní boje na severu Sýrie. Díky tomu se i u nás začalo ve sdělovacích prostředcích znovu hovořit o Kurdech.

Karel Wágner: Jak že je to s těmi Kurdy?
Foto: M.Kutilová
Popisek: V kurdském městě v Sýrii Kobaní

Tureckou ofenzivu mnohé země, včetně ČR, už odsoudily. Podle OSN před boji v minulých dnech uprchlo 130 000 obyvatel, přičemž přímo ohroženo jich je téměř půl milionu. Nutno však podotknout, že se nejedná o první tureckou in­vazi do Sýrie. Ta první za­čala v lednu 2018, kdy turecká armáda v roz­poru s mezinárodním právem napadla Kurdy ovládané město Afrín a okolní obce na se­veru Sýrie. Na rozkaz prezidenta Erdogana 20. ledna 2018 turecká armáda s podporou vo­jenského letectva v rámci operace Olivová ratolest začala intenzívně ostřelovat a bombardo­vat město i jeho okolí, přičemž turecké letectvo bombardo­valo i nemoc­nici. V neděli 18. března 2018 pak turecká armáda spolu se Syrskou svobodnou armádou (FSA) obsadila centrum města Afrín. Mluvčí tureckého prezidenta následně prohlá­sil, že se tato oblast pod správu Sýrie už nevrátí. Tudíž se nejedná o pouhou okupaci, nýbrž o anexi. Ta se od dočasné vojenské okupace liší tím, že anektované území se začle­ňuje do území a správy anektujícího státu.

I když se v našich sdělovacích prostředcích stále hovoří o Svobodné syrské armádě (FSA), přišlo Turecko už při první invazi do Sýrie s průhlednou fintou: namísto o FSA začalo hovořit o Syrské národní armádě (National Army), která údajně spadá pod velení Syrské prozatímní vlády, sídlící v Turecku. Tato snůška nejrůznějších milic, sestávajících zejména z bojovníků, kteří byli v určitou dobu syrského konfliktu členy nejradikálnějších islámských frakcí ve Svobodné syrské armádě (FSA), byla na území Turecka zformována pouhé dva týdny před zahájením bojů v Afrínu. Jestliže však budeme hovořit o tureckých invazích do Sýrie, bude lepší, vzhledem k historickým souvislostem, zůstat u původního názvu milic, bojujících po boku turecké armády, tedy u Svobodné syrské armády (Free Syrian Army), u zkratky FSA, neboť je to nakonec, jak se u nás říká, prašť jako uhoď. Pokud by se ale někdo chtěl dozvědět více o jednotlivých divizích islamistů, jež se účastnily ofenzívy v Afrínu, doporučuji mu překlad článku, jehož autorem je Sirwan Kajjo, kurdský novinář, působící ve Washingtonu.

Jak se dnes ukazuje, Turecko při invazi opět využívá Svobodnou syrskou armádu (FSA), navázanou na islamistickou koalici Ahrar aš-Šám, kterou Sýrie, Rusko, Egypt, ale i Spojené arabské emiráty označují za teroristickou organizaci. Při loňských bojích o Afrín, největší kurdské město na severozápadě Sýrie, při nichž zemřelo nejméně 100 civilistů, vojáci Svo­bodné syrské armády (FSA), která dnes opět útočí na Kurdy spolu s tureckou armádou, pá­chali všelijaká zvěrstva: např. brutálně zohavili kurdskou bojovnici, které usekali prsa, neboť ženy podle Koránu nemají právo bojovat. Bojovníci FSA také po tom, co vstoupili do města, vyrabovali obchody a byty, které museli Kurdové narychlo opustit. A lze předpokládat, že se podobně budou chovat i při současné Erdoganově operaci Pramen míru. Tomu již na­svědčují zprávy o tom, že „Syrští povstalci ze Syrské národní armády (FSA), bojující na straně Turků, zabili nejméně devět civilistů, včetně kurdské političky Hevrin Chala­fové.“ Chalafová byla generální tajemnicí strany Budoucí Sýrie (Future Syria) a Brett McGurk, zvláštní americký vyslanec u mezinárodní koalice bojující proti Islámskému státu (IS), její smrt označil za válečný zločin.

Laická veřejnost si zpravi­dla neuvědomuje, že i bojovníci tzv. Svobodné syrské armády (FSA), kterou podporuje a vyzbrojuje Turecko, patří z větší části ke stoupencům ideologie isla­mismu a de facto usilují o svr­žení syrského sekulárního re­žimu, který touží nahra­dit cha­lífá­tem (území ovládané muslimy), kde se pravověrným dostane nadřazenosti toho pravého, jimi vy­znávaného náboženství, ale i práva zva­ného šaría. Svobodná syrská armáda (FSA), označovaná za dítě v Sýrii a Egyptě zakázaného Muslimského bratrstva, je ve skutečnosti spojencem Fronty an-Nusrá. A mnohá fakta nasvědčují tomu, že v případě bojů s regulérní Syrskou arabskou armádou (SAA) pak Svobodná syrská armáda (FSA), vystupovala v roli spojence tzv. Is­lámského státu (IS). Jako tomu bylo v září 2014, kdy FSA uzavřela na před­městí Damašku dohodu s Islámským státem za účelem společného boje proti syrské vládě. Nakonec i ČTK informovala o jednání FSA s radikálními islamisty, které se týkalo strategic­kého kontrolního stanoviště. Kamál Hamámí, jenž patřil k významným členům nejvyšší vo­jenské rady FSA, byl na setkání s veliteli teh­dejšího IS v červenci 2013 údajně zabit, čemuž měla předcházet Hamá­mího hádka s velením IS o kontrolu nad strategickým kontrolním sta­novištěm poblíž města Latá­kije ve stejnojmenné provincii. Tuto zprávu novinářům následně potvrdil mluvčí FSA: „Hamámí se s nimi se­tkal, aby pro­jednali bojové plány." Tolik tedy tro­chu rozsáhlejší odbočka k turecké invazi, kterou jsem si nedokázal odpustit.

Ale jak že je to s těmi Kurdy? Inu, Kurdové jsou příslušníky největšího národa na světě bez vlastního státu a tvoří třetí největší ná­rodnostní skupinu na Blízkém východě. Přičemž jejich situaci vystihuje jedno z kurdských přísloví: „Naše minulost je smutná, naše současnost tra­gická. Naštěstí nemáme budoucnost.“ Co je zajímavé, Kurdové nemluví jedním společným jazy­kem, i když všechny jejich jazyky patří k iránským. Nejdůležitější z nich je kurmandží, kte­rým hovoří Kurdové v Turecku, Sýrii a Iráku, a sorání, kterým hovoří Kurdové v Iráku a Iránu. Pokud jde o jejich víru, pak pů­vod svého náboženství mnoho dnešních Kurdů vidí v zoroastrismu, jenž zdůrazňuje rovnost obou pohlaví. Přičemž typickým projevem jednotlivých kultů je široká ochota a otevřenost zahrnout prvky ostatních náboženství. Kurdové jsou dnes z naprosté většiny vyznavači islámu. Což ještě neznamená, že jsou všichni sunnitští musli­mové, jak se u nás často tvrdí. Neboť jsou mezi nimi i šíité, alavité, ale i křesťané, přičemž také řada levicově orientovaných Kurdů je bez vyznání. A je třeba si též uvědomit, že mnoho Kurdů ze severního Iráku patří k vyznavačům jezídismu. Ovšem aby toho nebylo málo, na­jdeme mezi Kurdy i vyznavače judaismu.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: PV

Ing. Martin Kolovratník byl položen dotaz

Musíme stavět rychleji, levněji a chytřeji

Souhlasím s vámi, ale nezapomněl jste taky na jednu důležitou věc a tou je kvalita? Proč jsou u nás silnice a mnohdy i dálnice v tak hrozném stavu? A k té rychlosti, do teď jsem nepochopil, proč u nás výstavba tak dlouho trvá? Vždyť nejsme schopni ani dodržet původní termíny - viz třeba dálnice do P...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Pavel Herman: Berijovy deníky

9:44 Pavel Herman: Berijovy deníky

Tak za prvé kniha obsahuje jen stopové množství Berijových deníků, korýšů a ryb, takže zbytek jsou j…