I když jistou podobnost jedné koncepce Zelené dohody pro Evropu (European Green Deal), jako souboru politických iniciativ Evropské komise, by někdo s Pratchettovým literárním dílem mohl třeba nalézt. Soudný den se totiž týká nové strategie, kterou Evropská unie hodlá, jak se u nás říká, vyhánět čerta ďáblem. Přičemž v hlavní roli zde vystupující metan je za normálních podmínek bezbarvým plynem bez zápachu, a tudíž žádným puchem tušit čertovinu nedává.

Molekula metanu, který je hlavní složkou zemního i důlního plynu a je také hlavní složkou všech typů bioplynů, obsahuje čtyři atomy vodíku na jeden atom uhlíku, čímž při jeho spalování vzniká voda. Z uhlíku samozřejmě také vznikne oxid uhličitý, tedy C02, ale jen poloviční množství ve srovnání s uhlím a dřevem při stejném množství produkované energie. Proto jsou také mnohde po světě uhelné elektrárny nahrazovány elektrárnami plynovými. Bioplyn a bioplynové systémy by pak měly představovat energetické zdroje s pozitivními přínosy pro ochranu a tvorbu životního prostředí, i když se pod bioplynem rozumí plynná směs metanu a oxidu uhličitého (ZDE).

Metanem, ve formě zemního plynu a místy i bioplynu, dnes topíme, na něm vaříme, ale především jej hojně využíváme v průmyslu. Tak dochází i k únikům metanu do atmosféry, čímž podle klimatologů máme zaděláno na pořádný malér, neboť metan (CH4) je silnějším skleníkovým plynem než oxid uhličitý (C02) a je jednou z hlavních příčin oteplování. A přitom metanu v atmosféře naší planety přibývá, i když někteří z badatelů tvrdí, že za posledních 20 let jeho koncentrace klesla. Podle měření, zveřejněných americkým Národním úřadem pro oceán a atmosféru (NOAA - ZDE), je ho však v atmosféře třikrát více než v období před průmyslovou revolucí. Proč tomu tak je, s jistotou dosud nikdo neví. Kromě rostoucího objemu těžby i přepravy ropy a zemního plynu jsou za tento nárůst zodpovědné také skládky, chov hospodářských zvířat, rýžová pole, termiti, především však činnost mikrobů v mokřadech a odtávajícím permafrostu (ZDE). Při zahrnutí přírodních zdrojů pak podle posledních studií mokřady jsou tím nejvýznamnějším producentem metanu, neboť jsou zodpovědné za jeho více jak 25% podíl, konkrétně za 161,6 milionů tun emisí metanu za jediný rok, jak uvádí tabulka Nature (ZDE).