Určitě je jich mnoho, ale pomineme-li rozdílný jazyk (katalánština má románský původ, s nímž má baskičtina pouze společné indoevropské kořeny), ten nejzásadnější je historicko ekonomický. Ani Baskicko ani Katalánsko nebylo nikdy samostatným státem. Začátkem XIII. století však baskičtí šlechtici přísahali věrnost kastilské koruně a za odměnu jim zůstaly zachovány jejich instituce a práva. Znamenalo to, že jejich země bylo uznána jako území osvobozené od kastilských daní. Tato situace trvala dlouhá staletí, což Baskům dovolilo vytvořit si vlastní daňový systém. Teprve v XIX. století nový španělský liberální stát začal prosazovat centralismus a v posledním čtvrtstoletí (1876) zrušil baskické výsady a nahradil je ústavní tzv. hospodářskou dohodou (concierto económico) mezi baskickými institucemi a španělskou vládou. Stalo se tak ve chvíli, kdy centrální moc po třetí karlistické válce trpěla nedostatkem peněz a řešení viděla v tom, že Baskové si budou vybírat vlastní daně a do Madridu budou odvádět jen určitou část peněz za služby, které Madrid vykonává celostátně a jež nebyly podstoupeny baskické autonomní vládě. Jde zejména za výdaje v infrastruktuře, za zahraniční reprezentaci státu, za armádu, za celostátní muzea. Tento systém fungoval až do občanské války (1936-1939). Generalissimus Francisco Franco považoval Basky za nepřátele, protože ve své většině bojovali na straně republikánů. Na počátku jeho vlády byla v roce 1937 ekonomická dohoda zrušena.
Po Francově smrti byl na základě nové Ústavy 1978) a Statutu baskické autonomie v roce 1981 dohodnut stávající model baskických plateb centrální vládě. Někteří nacionalističtí představitelé dnes opakují, že na tuto dohodu navrženou centrální vládou v Madridu přistoupili pouze z nutnosti, ale že nevyjadřuje touhu Basků po úplné samostatnosti. Lze to považovat za jejich zadní vrátka pro v budoucnost. Dohoda však uklidnila vzájemné vztahy, neboť do té doby podporovalo Ústavu pouze 30% Basků. Obnovená ekonomická dohoda stanoví, že Baskové si budou sami na svém území vybírat daně a za to budou platit do společné španělské kasy 6.24% všech výdajů za kompetence, jež na ně stát nepřenesl. Jedinou podmínkou je, že daně v Baskicku se nebudou zásadně lišit od těch, jež vybírá stát v ostatních autonomních společenstvích. Každých pět let se pak má konat vyúčtování. Baskická vláda soudí, že od roku 2007 kdy se podařilo uzavřít účty naposledy, odvedla státu přibližně jednu roční platbu navíc. Platba do celostátní kasy kolísá podle hospodářské situace země, ale zatím většinou nepřevyšuje miliardu eur ročně.
Předposlední listopadový týden se po dlouhých jednáních podařilo uzavřít jak vyúčtování za minulá léta, tak na příštích pět let, což si všichni pochvalují jako příspěvek ke klidu v zemi.
Katalánské společenství podobně jako ostatní se řídí daňovými zákony centrální vlády. Znamená to, že daně vybírá stát a pak je rozděluje podle potřeby a svého uvážení jednotlivým společenstvím. V praxi se může stát, že Katalánsko jako jeden z nejvyspělejších regionů Španělska odvede eráru víc než přijme. V roce 2010 proto socialistická vláda v Madridu navrhla Kataláncům podobný konstrukt jako mají Baskové, i když historicky na něj neměli právo. Tehdejší premiér Artur Mas nabídku odmítl. Katalánští nacionalisté prohlašovali, že chtějí plnou samostatnost a nikoli ústupky. (Mimochodem Mas byl odsouzen k pokutě pěti milionů eur, o něž připravil španělský erár, když jimi zaplatil konzultaci o samostatnosti Katalánska. Stát se to v Baskicku daňovým kontrolorům z Madridu by do toho nic nebylo.) Baskická verze je stále na stole a v budoucnu určitě bude, nejspíš v pozměněné podobě, předmětem španělské politicko-ekonomické reformy.
V Baskicku je hlavním nositelem nacionalismu většinová PNV (Nacionalistická baskická strana). Její představitelé říkají, že v současnosti nechtějí jít cestou osamostatnění jako to požadují separatisté v Katalánsku. Důvodů je hned několik. V minulosti požadavek nezávislosti rozdělil občany a PNV ztratila vládu ve prospěch socialistů a lidovců. Pro mnohé nacionalistické politiky je také odstrašující případ Artura Mase, který v návalu radikálního nacionalismu, upadl v Katalánku do zapomnění. Však také lehendakari (baskický premiér) Iňigo Urkullu varoval Mase, když byl ještě na vzestupu popularity, že Baskicko nebude podporovat jeho jednostranné požadavky. Baskičtí nacionalisté z vlastní zkušenosti vědí (a katalánský případ jim to jen potvrzuje), že každé vybočení z politické kontinuity nejvíc nahrává radikálům. Proto říkají, že jakákoli změna politického statutu vyžaduje v prvé řadě co největší konsensus. Navíc si uvědomují, že vyjednáváním s Madridem lze postupně dosáhnout většího stupně samostatnosti.
A Baskové v publikovaných rozhovorech dávají svým politikům zapravdu. Není jim příjemná myšlenka návratu extrémních nacionalistů na způsob teroristů z ETA. A taky argumentují, že se jim přes různé ekonomické nepřízně daří nejlépe v historii.
Karel Wichs
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
