Místopředsedkyně subkomise lidských práv Evropského parlamentu Beatriz Becerrová a s ní další tři španělští europoslanci požádali vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federicu Mogheriniovou, aby „použila všechny prostředky ke znemožnění jakéhokoli zahraničního vměšování“, zvláště pak ruského do katalánských voleb 21. prosince. Stalo se v listopadu a do konce měsíce s ke Španělům se přidalo svými podpisy dalších čtyřicet europoslanců. Přibližně ve stejnou dobu Středisko NATO pro strategickou komunikaci vyzvalo vládu v Madridu, aby se lépe chránila před vměšováním Ruska do vnitřních poměrů Španělska. A podobné případy vměšování, zejména do voleb, jsou hlášeny i z dalších západních zemí jako je Francie, Německo, USA…

V čem takové vměšování do katalánské kauzy spočívá, existuje-li vůbec? V prvé řadě je třeba si uvědomit, že není snadné ho objevit natožpak bránit se proti němu. Jedna věc je totiž vyjádřit svůj názor a druhá vměšovat se. Aby činnost mohla být kvalifikovaná jako vměšování, shodují se španělští experti, musí mít za cíl rozložit stávající struktury, v případě Katalánska pak EU tím, že se zveličují do katastrofických rozměrů problémy uvnitř Unie i jednotlivých státních útvarů. Organizace, jež toho chtějí dosáhnout povzbuzují a vychvalují se osoby a orgány, které jsou těmto tendencím nakloněny, a naopak pomlouvají se ty, které se snaží na tyto praktiky upozornit a bojovat proti nim. Velmi přesně to podle týchž expertů uvedl v souvislosti s katalánskými událostmi ředitel Centra strategických komunikací NATO (STRATCOM) v Rize Janis Sarts, když prohlásil, že vměšování „stále více spočívá ve vytváření chaosu a problematických situací.“

To jsou ovšem velmi všeobecná a nekonkrétní obvinění, neboť v dnešní době si může každý psát a říkat, co chce a díky internetu je prakticky nepostižitelný. Jestli si někdo, třeba v Srbsku, myslí a je přesvědčen, že by Katalánsko mělo být samostatné, nic mu nebrání a nikdo nezabrání, aby se takto veřejně nevyjádřil.