V pondělí jsem se dozvěděl, že mi odpadají dva odvolací soudy. Jeden měl být v úterý, druhý ve středu. V obou dvou odsoudily obžalované nalézací soudy v prvním stupni, tj. dříve, než jsem převzal jejich zastoupení. Odvolací soudy zrušily nařízené jednání a převedly je do neveřejného zasedání. Očekávám tak, že rozsudky soudů I. stupně budou zrušeny.

Jako advokátovi je mi samozřejmě jasné, že často nehájím pouze holubičky, ale že někteří mí klienti jsou i grázlové. Nevadí mi, když odsoudí mého klienta, ale ani v jednom z těchto případů jsem nebyl přesvědčen, že soud dodržel elementární pravidla spravedlivého procesu. Velmi mne proto potěšilo rozhodnutí odvolacích soudů.

Samozřejmě mne i tento týden opětovně nepotěšil postup některých našich státních zástupců. Již si zvykám, že ve spise mohou být důkazy, které se nezkoumají, že státní zástupce např. tvrdí, že někdo nemá majetek, přičemž v katastru nemovitostí má zapsáno několik nemovitostí, že se neustanovují znalci, atd. Přesto však není asi mnoho podobných případů, jako je případ Gora, kde byl až na základě zásahu Nejvyššího soudu klient po téměř šesti měsících propuštěn z výkonu trestu a kde později Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu. Tento týden jsem pak dostal odpověď od nejmenovaného státního zástupce, kterému jsem si stěžoval na postup vedoucí představitelky nejmenovaného státního zastupitelství nižšího stupně. Dle očekávání byla stížnost shledána neopodstatněnou. Když jsem pak o výsledku informoval klienta, tak mi řekl čtyři otázky, na které se dá dost těžko odpovědět:

1. Pane doktore, proč tedy státní zástupce neřeší všechny body mého upozornění?

2. Proč státní zástupce Vám odpoví až poté, co si stěžujete na jeho nečinnost ministru spravedlnosti a proč Vás odkáže, pokud nejste spokojen s vyřízením na ministra spravedlnosti?