Karol Hrádela: Kam kráčíš, Česká republiko?

Začínal jsem učit po ukončení vysoké školy, pak nastoupil do nepedagogické právní praxe a po 50 roce věku vedle advokacie začal na kratší úvazek zase učit pro realizaci svého hobby na vysoké škole, kde dělám i předsedu odborové organizace. Působil jsem jako předseda rady rodičů a školské rady na střední škole, právně radil školám, v mé rodině je řada učitelů, neteř studuje pedagogickou fakultu a konec konců maminka učila 61 rok, když v posledním roce jejího učení všichni její učňové zvládli státní maturitu z jazyka. Dcera s ohledem na situaci ve školství si raději založila soukromou vzdělávací agenturu, přestože též může učit. Syn opustil studia na pedagogické fakultě a působí v mezinárodní firmě. Snad proto nejsem jenom kritikem, který problém školství posuzuje z rychlíku, ale člověkem, který má skutečné obavy z naší budoucnosti a zná i fakta teoreticky i prakticky z celé soustavy našeho školství a uvědomuje si, jak je strašná dřina, pokud chce být někdo kvalitním učitelem.

Mám na základě analýz pocit, že se perspektivy obyvatel naší země dosti zhoršují a že svým postupem a jednáním našich politiků ohrožujeme nejen vlastní důchody, ale zejména budoucnost našich dětí a vnoučat. Základní příčinou je dle mého názoru podcenění vzdělanosti obyvatel, což se projevuje dlouhodobě nejen v neadekvátním množství prostředků vynakládaných na školství, ale především ve vývoji naší ekonomiky. Státy, kde dbají na vzdělanost a vynakládají na její růst odpovídající prostředky, mají pochopitelně i větší hospodářský růst a země, kde se vzdělání podceňuje se postupně mění na montovny, kde klesá produktivita práce a jsou i nižší výdělky a zhoršuje se motivace lidí. Vzdělání a ekonomiku nelze od sebe oddělovat a státy, které podceňují výdaje do školství, poškozují své obyvatele často pro popularitu politiků, jejich dobré zdání v zahraničí atd.

Výdaje na školství jsou v České republice zcela neadekvátní. To má vážné ekonomické dopady, které vedou k tomu, že se fakticky snižuje produktivita práce. Zatímco při našem vstupu do EU činila produktivita práce na odpracovanou hodinu v paritě kupní síly 67,3 % EU v roce 2005, tak v roce 2013 62,8 %. Rozdíl s projevuje i v produktivitě práce na odpracovanou hodinu v eurech při porovnání průměru EU a ČR v letech 2005/2013, tj. 30,2/11,7 a 32,4/31,1, takže i zde roste produktivita práce v zemích EU v průměru rychleji. Nahrazujeme to počtem odpracovaných hodin, když v průměru zemí EU se tento ukazovatel snižuje, místo vytvářením podmínek pro růst efektivity práce.

Dlouhodobě podceňujeme výdaje na vzdělávání a chlubíme se tím, že výdaje rostou. Při vzniku samostatné České republiky v roce 1993 činily výdaje na školství například 11,15988 % státního rozpočtu (na armádu 6,71777 %), takže prý na rozdíl od vývoji v armádě nedošlo u výdajů na vzdělávání k poklesu, když dle návrhu státního rozpočtu na příští rok mají činit na školství 12,87959 % státního rozpočtu a na armádu 4,31612 % státního rozpočtu. Při tom se pak zcela odhlíží od odlišné struktury výdajů škol, a to včetně platů učitelů a ostatních školských pracovníků, výdajů osob ve školství působících a zejména od podílu výdajů na školství k hrubému domácímu produktu (HDP).

Situace ve školství je nyní v realitě velmi špatná. V řadě škol nejsou schopni sehnat kvalifikované učitele, logicky na základě vývoje příjmové úrovně klesá počet učitelů – mužů mezi učiteli, protože by neuživili rodiny. Řada vysokoškolských učitelů má nižší příjem než čerství absolventi jejich škol.

Budoucí vědci a jejich rodiny mnohdy fakticky financují naše školství, protože bez jejich podpory by nemohli studovat, zpracovávat vědecké úkoly a rozvíjet naši vědu a tím přispívat k rozvoji ekonomiky. Většina doktorandů musí během studia pracovat mimo vysokou školu, a to alespoň na polovinu úvazku, protože by se jinak neuživila. Průměrná délka doktorského studia stále tak stále roste, protože se doktorandi musí věnovat i jiným úkolům než vědě či výuce na vysokých školách, což zatěžuje státní rozpočet. Téměř polovina studentů doktorát vůbec nedokončí zejména z ekonomických důvodů vedoucích k jejich pracovnímu zatížení mimo vysokou školu. Průměrná výše doktorského stipendia činí v České republice sedm tisíc pět set korun. Za to doktorandi nedokáží žít, stravovat se, hradit ubytování v univerzitních centrech atd. Je tak stipendium u osob, které se mají zcela věnovat vědě a výuce na vysokých školách, nejen nižší než státem garantovaná minimální mzda, ale je i pod hranicí chudoby v České republice. Vědě a výuce se tak často věnují „fanatici“, kteří milují tuto práci a mnohdy z lásky ke své práci ekonomicky ohrožují i své rodiny. Mimo školství by si totiž dokázali vydělat podstatně více. Můžeme se pak divit, že je málo zájemců o práci učitele či vědce, že když naši doktorandi vyjedou do zahraničí, tak tam dokáží ze svých stipendií uživit většinou i rodinu, zatímco u nás je téměř musí život rodina? Divíme se, že se tak málo osob hlásí na doktorandské studium, takže se nyní mnohdy přijímají všichni zájemci, což logicky vede ke snižování kvality doktorandského studia a ohrožení budoucích příjmů z výsledků vědecké činnosti? Kolik bude nových Heyrovských? Koho pak při úrovni financování našeho školství překvapuje pokles počtu přihlášených užitných vzorů/patentů z České republiky od roku 2012/2013? Bude se ještě moci hovořit o české chytré hlavičce a šikovných zlatých ručičkách, když ničíme naši vzdělanost a ohrožujeme budoucnost země?

Nikoho racionálně uvažujícího nezajímají kritéria používaná u nás, ale kritéria používaná v civilizovaném světě. Ta vychází z procent k hrubému domácímu produktu. Pro zajímavost a pro dokreslení tristní situace jsem vzal údaje o státním rozpočtu z Vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2018, ze zákona č. 457/2016 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2017, porovnal je s údajem o hrubém domácím produktu v roce 2016, s průměrem vynakládaným na výdaje na obranu v zemích NATO a se závazkem (kdo jej u nás schválil, byť se realizuje?), aby činily 2% HDP, vyšel jsem i ze zákona č. 10/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1993, porovnal i údaje vynakládané u nás na školství s průměrnými výdaji v zemích Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), kde odpovídají 5,2% HDP. Zjištěné údaje pak zachycuje tabulka pod příspěvkem. Ta pro zjednodušení nezachycuje předpokládaný vývoj HDP do budoucnosti, ale vychází z údajů o HDP u nás v roce 2016 a z posledních údajů o HDP v zemích EU dle Eurostatu.

Tabulka má jednu faktickou závažnou chybu. Jako výdaje na školství započítává veškeré výdaje v kapitole ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, takže pokud by došlo k odečtení mimoškolních výdajů, byla by situace ve financování školství ještě krizovější. Výdaje na školství v České republice tak připočtením dalších výdajů jako výdajů na školství nezanedbatelně zvyšuji proti skutečnosti. Nemám však k dispozici z veřejných zdrojů reálné výdaje jenom na školství. I tak má však tabulka vypovídací hodnotu prokazující dlouhodobé reálné snižování výdajů na školství v porovnání s HDP, kdy jsme se ani nepřiblížili výdajům, které byly věnovány na školství krátce po revoluci v roce 1989.

Zhoršování ekonomických výsledků národního hospodářství projevující se v produktivitě práce k státům nezanedbávajícím výchovu a vzdělávání v důsledku vývoje vzdělanosti u nás a snižování financování školství je pak zcela logickým důsledkem vedoucím i k nižším příjmům státního rozpočtu. Vznikl začarovaný kruh, jehož rozetnutí již bude značně obtížné. Jako podnikatel si neumím představit, že bych tak podceňoval přípravu svých zaměstnanců, jako podceňuje stát přípravu svých obyvatel na pracovní uplatnění. Zkrachoval bych, když bych věnoval tak malou pozornost jejich kvalifikaci a jejímu růstu.

Pokud by Česká republika chtěla uklidnit napjatou situaci a dosáhnout výdajů na školství srovnatelných s výdaji v průměrné zemi OECD (o zemích na špici vědy a vývoje vůbec nehovořím, jde mi alespoň o průměr a o to, abychom nebyly nenávratně nevzdělanou montovnou), musela by podobně jako armádě garantovat i školství výhled financování Pokud by bez zohlednění růstu HDP chtěla dosáhnout, aby výdaje na armádu byly stejné s cílovým stavem 2 % HDP již v roce 2021, musela by k rozpočtu roku 2017 na armádu každý rok ze čtyřech následujících let přidat 10 430 739 101,00 Kč, k roku 2025 pak by stačilo přidávat 5 215 369 550,00 Kč ročně po dobu osmi let. Návrh rozpočtu pro armádu na rok 2018 předpokládá přidání proti roku 2017 o 6 358 307 586, -- Kč. U školství by to znamenalo k dosažení průměru OECD přidat ročně 22 136 234 458,00 Kč, k dosažení průměru v roce 2021, k roku 2025 pak přidat 11 068 117 229,00 Kč ročně. Návrh rozpočtu pro školství na rok 2018 předpokládá proti roku 2017 přidat 19 215 847 740,00 Kč. Fakticky by však tito částky měly být výrazněji vyšší, když HDP nestagnuje, a naopak meziročně v České republice roste od roku 2011 vždy o více než 4 tisíce miliard (v roce 2016. meziročně o 4 712.9 mld. Kč, tj. 2.3 %). To přitom odhlížím i od toho, že u nás k výdajům na školství připočítávám například i výdaje na tělovýchovu.

Zvyšování prostředků na školství však nevychází z koncepce dorovnání do průměru zemí OECD v určitém čase, natož z koncepce dorovnání a odstranění škod způsobených zanedbáním financování školství, ale k stávajícímu nárůstu prostředků do školství dochází pod hrozbou stávky na školách, po demonstracích doktorandů před Úřadem vlády atd. Přístup vlády se učitelům jeví nekoncepční a má vážné ekonomické dopady do ekonomiky státu.

Z posledních údajů OECD vyplývá, že učitelé v České republice pobírají relativně nízké platy, zejména při srovnání s jinými terciárně (vysokoškolsky) vzdělanými pracovníky. Učitel s typickou kvalifikací (magisterské vzdělání) na úrovni nižšího a vyššího sekundárního vzdělávání (druhý stupeň ZŠ a SŠ) ve veřejných institucích může očekávat nástupní základní plat ve výši 17 080 USD ročně. Učitel s maximální praxí potom může očekávat plat ve výši 20 853 USD, což je asi 58 % průměrného příjmu terciárně vzdělaného zaměstnance zaměstnaného na plný úvazek. V rámci zemí EU22 učitelé dle typu škol mohou v průměru očekávat 52 058 USD resp. 54 943 USD, což je 86 %, resp. 92 % průměrného příjmu terciárně (vysokoškolsky) vzdělaného zaměstnance zaměstnaného na plný úvazek. V zásadě tak platí, že za hranicemi by si naši učitelé vydělali téměř dvojnásobek.

Mnozí učitelé doufají, že se po volbách alespoň zlepší jejich příjmy, když ne celková situace ve školství, a že budou učit s relativně slušnými platy a nebudou donuceni odejít z ekonomických důvodů ze školství. Naději pak nevkládají v levicové strany, jak by se dalo předpokládat, ale v to, že ANO, a to zvláště pokud bude menšinová vláda, splní svůj slib z volebního programu, že: „Prosadíme více peněz do školství tak, aby se platy učitelů na konci volebního období v roce 2021 dostaly minimálně na 150 procent jejich stávající výše.“ Zdá se, že podnikatelská praxe mnoha osobností z ANO jim přinesla přesvědčení, že firma podceňující vzdělání zaměstnanců neobstojí a že tuto zkušenost začínají aplikovat i na stát. Přesto ani tento veřejný příslib Hnutí Ano neřeší podfinancování našeho školství, snad ale alespoň udrží učitele ve školství a možná se tam zejména v základním a středním školství někdy setkáme i s muži. Nyní jsou čestnými výjimkami. Při výchově a vzdělávání děti potřebují jak ženský, tak mužský přístup, a to i s přihlédnutím k velkému množství dětí vychovávaných samoživitelkami.

Hrubý domácí produkt 1993 1 020 000 000 000 Kč
hrubý domácí produkt 2016 4 712 900 000 000 Kč r
ozpočet 1993 342 200 000 000 Kč
rozpočet 2017 1 309 272 037 180 Kč
rozpočet 2018 1 364 497 641 409 Kč
nárůst výdajů rozpočet 2018 k 2017 55 225 604 229 Kč

armáda 1993 22 988 200 000 Kč
armáda 2017 52 535 043 598 Kč
armáda 2018 58 893 351 184 Kč nárůst
armáda 2018 k 2017 6 358 307 586 Kč

průměr NATO 1,4 % HDP 2016 65 980 600 000 Kč r
ozdíl rozpočet 2017 do průměru NATO 13 445 556 402 Kč r
ozdíl rozpočet 2018 do průměru NATO 7 087 248 816 Kč
armáda 2 % HDP 2016 94 258 000 000 Kč
rozdíl do 2 % HDP v r. 2017 41 722 956 402 Kč
rozdíl do 2 % HDP v r. 2018 35 364 648 816 Kč
dorovnání do 2 % HDP navýšením ročně do 2021 10 430 739 101 Kč
dorovnání do 2 %HDP navýšením ročně do 2025 5 215 369 550 Kč

školství 1993 38 189 101 000 Kč
školství 2017 156 525 862 168 Kč
školství 2018 175 741 709 908 Kč
nárůst školství 19 215 847 740 Kč
průměr OECD 5,2 % HDP 245 070 800 000 Kč
rozdíl 2017 do průměru OECD 88 544 937 832 Kč
rozdíl 2018 do průměru OECD 69 329 090 092 Kč
dorovnání do % HDP v OECD
navýšením ročně do 2021 22 136 234 458 Kč
dorovnání do % navýšení ročně do 2025 11 068 117 229 Kč

% výdaje rozpočet 2018 k 2017 104,21804 %

% armáda 1993 k HDP 1993 2,25375 %
% armáda 2017 k HDP 2016 1,11471 %
% armáda 2018 k HDP 2016 1,24962 %

% armáda k rozpočtu 1993 6,71777 %
% armáda k rozpočtu 2017 4,01254 %
% armáda k rozpočtu 2018 4,31612 %
armáda v % 2018 k 2017 112,10298 %

% školství 1993 k HDP 1993 3,74403 %
% školství 2016 k HDP 2016 3,32122 %
% školství 2017 k HDP 2016 3,72895 %

% školství k rozpočtu 1993 11,15988 %
% školství k rozpočtu 2017 11,95518 %
% školství k rozpočtu 2018 12,87959 %
školství v % 2018 k 2017 112,27647 %