Česká televize vysílala pořad k možnému zdanění církví. Byl mírně řečeno velmi zajímavý. Rozumím, proč se nediskutovalo o skutečném charakteru tohoto majetku, o omezeních, které byly již za starého Říma a zejména o tom, že vlastníky regulovaného majetku nebyly církve, které dostávají náhrady, ale církevní právnické osoby. Je to stejné, jako by stát odškodňoval holdingovou společnost za škodu, která se stala její dceřiné společnosti. Holding není vlastníkem majetku, který vlastní jeho dcery, stejně jako akcionář není vlastníkem majetku, který patří společnost, v které je akcionářem. Je rozdíl mezi církví a církevními právnickými osobami, přesto náhrady dostávají církve.

Stejně tak mi chybělo, že Česká televize blíže nepopsala restituční proces po schválení zákona. Pokud je mi známo, nejvíce majetku se vydávalo v rezortu zemědělství a kultury. Dále je vydával Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Možná i toto bylo vhodné uvést. Pak by se však mohl každý ptát, zda je náhodou, že v čele dvou ministerstev byli ministři jedné strany a na třetím ministerstvu Úřad patřil pod náměstka ministra. Které pak straně asi psal pan náměstek částečně volební program? Odpověď je známá. Té, odkud byli dva ministři. Pak se ani nelze divit, že byl odvolán podřízený tohoto náměstka, ředitel Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který chtěl důsledně kontrolovat vydávání tohoto majetku.

Pod zdáním korektnosti vystupovali v pořadu hosté a redaktoři. Osobně mám výhrady jak k výběru vystupujících, tak i k obsahu vystoupení. Nedomnívám se, že výběr byl dosti korektní. Kdo vystoupil?

1. PhDr. Jan Jandourek, Ph.D. bývalý katolický kněz, sociolog a publicista. Nyní působí jako duchovní ve starokatolické církvi. Jeho vztah k církvím nebyl uveden a vypadal tak, jako nezávislý redaktor. Velmi se mi líbilo jeho vyjádření, že: „Co bylo ukradeno, musí být vráceno. Takto jsem nazval v minulosti ještě před schválením zákona svůj článek. Pouze mám jako zastánce názorů prezidenta Masaryka pocit, že neoprávněně nenabyl majetek stát, ale někdo jiný. Pan redaktor však potvrdil, že neexistuje církevní majetek, ale majetek jednotlivých církevních organizací. Tvrdil, že je třeba zafixovat platy duchovních. Proč má ale stát hradit platy duchovních? Otázka, která nepadla. Není důvod, proč by stát, který se nemá vázat na jakékoliv náboženství hradit duchovní. Proč tak činí? Odpovídá do Listině?