Karol Hrádela: Poslední zvonění ČSSD a KSČM aneb hloupost či statečnost až za hrob?

ČSSD je zřejmě připravená si rybník vypustit, pokud jej vypustí i konkurentovi, byť jeho to až tak moc nepoškodí, zatímco sama skončí jako ryby na suchu. Kdo jiný z politiků by to dokázal? Snad jen ten, kdo jedná podle starého českého vtipu: „Pane Bože, můj soused má kozu a ta mu hodně dojí." Bůh ho přeruší a říká vlídně: „A ty, můj synu, bys jistě chtěl mít také takovou kozu, že?" A Čech odpoví: „Ne, Bože, já bych jenom chtěl, aby ta koza sousedovi chcípla."“

Četl jsem článek o tom, že ČSSD podpoří návrh, aby Andrej Babiš nemohl ovládat Agrofert. Nejedná se určitě při podpoře návrhu o hloupost politiků ČSSD nezvažujících všechny aspekty, ale o principiální postoj, byť možná s vážnými dopady na budoucnost ČSSD. Některé závěry jsou zcela logické i tomu, kdo nezná detaily celé věci.

„Návrh předložený k zákonu o střetu zájmů, který by nově ukládal členům vlády převést firmy, aby je nemohli ovládat, považujeme za legislativně nesporný. Řešil by otázku střetu zájmů miliardářů systémově a jednou provždy,“ sdělil ve čtvrtek Právu premiér. Ministři v příští vládě by už neměli mít možnost ovládat své firmy, myslí si dle tisku premiér Bohuslav Sobotka. Prý se jeho ČSSD chystá podpořit návrh změny zákona o střetu zájmů z pera opozičního poslance Martina Plíška z TOP 09, která by přinutila ministra financí Andreje Babiše (ANO) vzdát se správy jeho obřího Agrofertu. Předlohu podpoří, jak už dříve deklarovaly, ODS i KSČM. A možná dokonce i koaliční KDU-ČSL. To by mělo zajistit hladké schválení návrhu. Plíškův návrh prý stanovuje, že člen vlády nesmí být ovládající osobou podnikající právnické osoby – tedy firmy.

Nestudoval jsem legislativní návrh, který se navíc může ve sněmovně zásadně změnit, ale princip, že by ministři nesměli být ovládající osobou, jsem si jako právník ihned vyhodnotil směrem k naší politické scéně s přihlédnutím k otázce „Cui bono?“, tj. „V čí prospěch?“ nebo „Komu ku prospěchu?“, tj. v klasické otázce obhájců od doby, kdy ji zpopularizoval Marcus Tullius Cicero. Komu návrh slouží? Co je za ním? Co z tohoto prohlášení pana premiéra a z dalších výše uvedených informací pro právníka vyplývá? Pokud by skutečně platilo, že člen vlády nesmí být ovládající osobou podnikající právnické osoby – tedy firmy, kdo by na tom vydělal a kdo by na tom prodělal? Nelze přitom nikoho diskriminovat, ale musí se měřit všem stejně: miliardářům i ostatním politikům a dokonce i těm neúspěšným.

Nejprve je nutné si uvědomit, co to znamená termín ovládající osoba. Ovládající osobou totiž není jenom ten, kdo vlastní minimálně 40% podíl na obchodní korporaci, jak se často tvrdí, ale podle § 74 zákona o obchodních korporacích ovládající osobou je osoba, která může v obchodní korporaci přímo či nepřímo uplatňovat rozhodující vliv. Ovládanou osobou je obchodní korporace ovládaná ovládající osobou. Předpokládám, že například předseda politické strany, která jako vlastník vlastní společnost, takovouto ovládající osobou je. Nebo si snad někdo myslí, že ne? Určitě navíc nikdo nechce rozlišovat u ovládajících osob – ten ovládá miliardový majetek, tak na něj zákaz půjde, ten ovládá společnost s menším majetkem, tak tomu se nic nestane a bude moci ovládající osobou obchodní korporace zůstat. Je chudý, má například dluhy či z jiného specifického důvodu na něj zákon nedopadne. Diskriminační postup by asi u mezinárodních institucí dost dobře neprošel

Proč tedy ČSSD takto postupuje, podporuje inciativu TOP 09 a na Babiše útočí v této věci, když jí to nemůže prospět? Nechápu. Připadá mi, že její postup je stejně předvídavý a logický jako ve věci církevních restituci či migraci.

Kdo vydělá a kdo neprodělá na navrhovaném zákonu?

Kdo by neprodělal: Andrej Babiš. Cest, jak se dostat z pozice ovládající osoby, je celá řada a existují i možnosti, jak se k firmám po čase dostat zpět. Vůbec mu to nemusí zásadně vadit a v určitých aspektech to dokonce pro něj může být velmi dokonce velmi velmi výhodné.

Kdo na tom vydělá? TOP 09 a ODS, které nepotřebují, aby jejich politici vlastnili společnosti, když v zájmu strany působí přátelsky orientované firmy. Vydělají i někteří další političtí protivníci ČSSD, protože ji připraví za pomoci ČSSD o zdroj jejich financí. O KDU-ČSL nehovořím. Ta zajisté nikdy neskončí špatně, když zvláště její zásluhy na církevních restitucích od některých majetných budou vždy oceněné.

Kdo na tom prodělá? Z důležitějších politických stran asi jenom dvě politické strany. KSČM je ovládající osobou společnosti zapsané v obchodním rejstříku v oddíle B vložce 638 vedené u Městského soudu v Praze s obchodním jménem FUTURA, a.s., identifikační číslo 16192893 se sídlem společnosti Praha 1, Politických vězňů 9, PSČ 11000. Tato společnost mimo jiné vydává Haló noviny. KSČM se chová tak, jako by nepočítala, že by snad ještě někdy mohla své ministry mít a napodobit tak například koalici, kterou měli v nedávné době francouzští komunisté s francouzskými socialisty. Při tomto poraženeckém způsobu uvažování by se KSČM nemusela ovládání společnosti FUTURA a.s. vzdát a její postup by byl logický. Jen si nejsem jist, zda se tento způsob „politiky“ zbavující KSČM buď vlivu na Haló noviny či naděje na budoucí účast ve vládě či dokonce obojího se bude líbit delegátům jejího letošního sjezdu. Na jejich místě bych si něco o politice KSČM pomyslel.

Druhou stranou, která prodělá na tomto zákonu, je ČSSD. Té zřejmě nevadí, že by nemohla mít své ministry ve vládě, nebo že by jinak za obvyklých okolností nesměla být vlastnicí společností Cíl, akciová společnost v Praze, IČO: 26165376, spisová značka: BXXVI 240 vedené u Městského soudu v Praze se dnem zápisu 28. prosinec 1939 se sídlem Praha 1, Hybernská 7 - Lidový dům.

ČSSD by na připravovaném zákoně dle mého názoru neprodělala v několika případech.

První možností, kdy by zákaz nehrál roli, je zánik ČSSD. Nespekuluji přitom o této teoretické možnosti zániku ČSSD například z ekonomických důvodů.

Za druhé by neprodělala, pokud by existovala, ale na základě výsledku voleb by nemohla mít své ministry, tj. ve volbách by nebyla dostatečně úspěšná. Pokud by ČSSD nemohla mít své ministry, protože by nadále pokračovat vývoj jejích volebních preferencí tak, jak se děje od okamžiku, kdy opustila požadavek na referendum ve věci vztahů s církvemi, pak bych se jí nedivil, že jí připravovaný zákon nevadí. Nemohla by prosazováním zákona nic ztratit a poněkud by zkomplikovala situaci Hnutí Ano. Osobně jí však přeji, aby tam tento důvod nebyl. ČSSD patří na naši politickou scénu již od dubna 1878.

Za třetí by ČSSD neprodělala, pokud by přišla o zdroj svých financí. Není tajemstvím, že aktiva společnosti Cíl akciová společnost v Praze představovala k 31. 12. 2013 výši 167.896 tis. Kč. V souladu se schváleným splátkovým kalendářem se stav půjček poskytnutých touto společností ČSSD k 31. 12. 2014 snížil na 162.650 tis. Kč. V roce 2014 její hospodářský výsledek představoval ztrátu ve výši 2.392 tis. Kč, která je z podstatné části způsobena nedostatečnou zakázkovou náplní.

Zásadní účetní případy v roce 2014 se týkaly činnosti při zajišťování organizačního, reklamního a finančního servisu pro jediného akcionáře ČSSD. Výsledky roku 2015 se pro krátkost času od konce roku 2015 nepodařilo dohledat.

Pokud by ČSSD přišla o svoji ekonomickou (byť možná dočasnou) jistotu – o vlastnictví akcií společnosti Cíl, akciová společnost v Praze, pak by jí samozřejmě nevadil zákaz ovládání, protože její ministři by nebyli ve vrcholných politických funkcích jediného vlastníka této akciové společnosti.

Z jakého důvodu by ČSSD mohla přijít po 77 letech vlastnictví o zdroj své ekonomické stability? Napadají mne pouze její ekonomické výsledky, soudní spory vůči ní a prodej společnosti mající podstatnou část svého majetku v pohledávce za ČSSD třetí straně.

Je vůbec možné, že by ČSSD neudržela svůj majetek? Nejde jenom o nižší než předpokládaný státní příspěvek s ohledem na menší než předpokládaný počet poslanců a senátorů po posledních volbách. V tisku jsme se dočetli, že 4. 1. 2016 vypovídal u Obvodního soudu pro Prahu 1 expremiér Špidla ve věci žaloby notáře Halbicha, tj. žaloby odvozené od žaloby advokáta Altnera. To nám signalizuje, že tito spory ve svém souhrnu s přihlédnutím k sjednaným sankcím za včasné nezaplacení nejsou ukončené. Pokud by to tak bylo a skutečně ještě nedošlo k pravomocnému ukončení těchto sporů a nečetl jsem jakýkoliv článek o tom, že by se tak v zásadních sporech o peníze skutečně stalo, tak to může signalizovat riziko mimořádného dopadu pro budoucnost a samotnou existenci ČSSD. Skoro by mne zajímalo, zda již bylo či nebylo přijato rozhodnutí ve věci samé v některém z těchto sporů a jaké. Mlčení o této otázce, když rozhodně nejde o návrhy na insolvenci atd., ale o povinnost uhradit prostředky, mne naplňuje značnými obavami o ČSSD a jistým strachem z možného negativního vývoje a ohrožení její budoucnosti.

Očekával bych, že po jednáních jejího Sjezdu a Ústředního výkonného výboru se objeví v tisku informace o tom, jak stranické vedení informuje o těchto zásadních sporech. Nic takového jsem však ve sdělovacích prostředcích nezaznamenal, odhlédneme-li od skutečnosti, že premiér Sobotka sdělil redaktorům Josefovi Klímovi a Evě Tomanové v době, kdy údajně pohledávka již přesahovala 17 miliard, že: „Pan Altner se vždy obrací na vedení sociální demokracie, jakmile dojde k jakékoliv změně ve vedení sociální demokracie, čili je to, tuším, již třetí nebo čtvrté obrácení se pana Altnera. Skutečně tuto věc my nebudeme komentovat, tato věc je předmětem soudního sporu a k ní se budou vyjadřovat pouze naši právní zástupci. Děkuji.“. Tenkrát taky profesor Jičínský uvedl: „Držím se naděje, že soudy vyšších instancí nebudou považovat za správné stanovisko soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1, že uzavřené smlouvy se mají dodržovat bez ohledu na jejich obsah." Je otázkou, zda případný negativní vývoj některý významný politik již nepředpokládá a zda se proto o soudech nemlčí… To by pak zcela logicky vysvětlovalo přístup ČSSD nejen k návrhu tohoto zákona, ale i k majetkovému vyrovnání s církvemi.

Mám velmi nepříjemný pocit, že postup ČSSD v útoku na vicepremiéra Babiše signalizuje, že ČSSD již moc nepočítá s tím, že by i nadále ještě vlastnila společnost Cíl, akciovou společnost v Praze. Jinak by přišla o své politiky – ministry, když neočekávám, že by do vlády chtěla vysílat odborníky a ne své politické představitele.

Signalizace možné ztráty vlastnictví společností Cíl, akciová společnost v Praze mne děsí. Jinak, kromě statečnosti až do sebezničení, si totiž neumím představit racio postupu ČSSD ve věci navrženého zákona...