Případem se zabýval švýcarský soud, který soudil české občany podle českého práva za skutky, které se měly odehrát před 15 lety v České republice.
Výsledkem prvoinstančního řízení je prozatím nepravomocný rozsudek, který rozhodl o konfiskaci cca 14 miliard Kč zablokovaných na účtech ve Švýcarsku. Soud de facto vyslovil názor, že Švýcarsko mělo být v roce 1999 poškozeno tím, že nepravomocně odsouzení odkoupili od české vlády minoritní podíl v mosteckých dolech.
Ačkoliv veřejnosti opakovaně prezentovaný názor právních zástupců České republiky hovoří o tom, že Česká republika má šanci získat část prostředků zpět, rozsudek švýcarského soudu tuto šanci poměrně velmi nekompromisně odmítá. (Viz příloha překlad části rozsudku)
Je rovněž politováníhodné, že nikoho v České republice nezajímá, proč by si mělo Švýcarsko vůbec jakékoliv prostředky pocházející z prodeje Mostecké uhelné společnosti ponechat. Místo toho se hlasitě hovoří o tom, že Česká republika by mohla získat zpátky „uspokojivé“ 2 mld. Kč. Z jakého důvodu by zbývajících 12 mld. Kč mělo obohatit švýcarský státní rozpočet, bohužel není téma pro žádnou z českých institucí. Podle našeho názoru Švýcarsku (stejně jako Česku) nemohla v důsledku prodeje mosteckých dolů vzniknout žádná škoda, natož škoda v takto mimořádném rozsahu.
Překlad části rozsudku ve věci Mostecká uhelná, která se týká nároků České republiky:
B.6 Intervence České republiky
a. Dne 21. 11. 2011 si Česká republika vyžádala svůj vstup do řízení jakožto žalující strana v soudním řízení a požádala o obnovení lhůty vyměřené pro tento úkon (TPF 671.602.001 a násl.).
Rozhodnutím ze dne 19. 11. 2011 soud zamítl žádost o obnovení lhůty pro Českou republiku z důvodu neuvedení způsobilého důvodu bránícího v jednání a poté prohlásil návrh na vstup do řízení žalující strany za nepřípustný z titulu zmeškání lhůty: zákon upravuje vstup do řízení žalující strany před uzavřením předběžného řízení, o čemž byla Česká republika několikrát od roku 2006 informována (TPF 671.950.001 a násl.).
Odvolání podané Českou republikou u Odvolacího soudu TPF proti rozhodnutí ze dne 19. 12. 2011 bylo zamítnuto (TPF 671.961.069 a násl.).
b. Dne 19. 3. 2012, Česká republika prostřednictvím svého právního zástupce podala žádost o účast v soudním řízení jako poškozená strana (TPF 671.602.070 a násl.).
Soud tuto žádost prohlásil za nepřípustnou, a to na základě usnesení ze dne 27. 3. 2012 (TPF 671.950.017 a násl.).
Odvolací soud TPF rovněž zamítl odvolání podané Českou republikou proti uvedenému rozhodnutí ze dne 27. 3. 2012 (TPF 671.961.281 a násl.).
c. Dne 24. 4. 2013 právní zástupce České republiky zaslal soudu podání s názvem „Žádost o navrácení majetku“, požadující zejména „navrácení v její prospěch“ zajištěných aktiv. Rozhodnutím ze dne 6. 5. 2013 soud prohlásil tuto žádost za nepřípustnou, a vrátil ji s přílohami jejímu odesílateli (TPF 671.602.097 a násl.). Dne 21. 5. 2013 se Česká republika proti tomuto rozhodnutí odvolala jak k Federálnímu soudu, tak i k odvolacímu. Odvolací soud zamítl toto odvolání z hlediska jeho přípustnosti usnesením ze dne 26. 9. 2013 (TPF 671.961.809 a násl.). Federální soud odvolání prohlásil za nepřípustné rozhodnutím ze dne 12.11.2013 (1B_199/2013; TPF 671.602.114 a násl.).
JUDr. Karolina Zelenková
advokátka
Psali jsme:
_635330510686121051.JPG&id=21651)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
