Vzpomínám si, že před čtyřmi lety mi jeden kolega svěřoval tak trochu stydlivě, že se ocitl na kandidátní listině jisté strany. Ale jsem na nevolitelném místě, ujišťoval.

No, a letos je to přesně naopak. Několik osob z mého památkářsky aktivistického okolí hlásilo zcela otevřeně a hrdě, že byli osloveni, jsou na té a oné kandidátce a doufají, že budou zvoleni.

Co se změnilo? Naše společnost snad konečně občansky dospívá. Nespokojený jednotlivec poznal, že nemusí nad vším jen mávnout rukou a nadávat, že angažovat se v místním zastupitelstvu není ostuda.

Občanská aktivita je sice pracná disciplína, nevděčná, ale společenský prostor tu pro ni je a může být úspěšná.

Pochopily to ale i tradiční strany, matadoři komunální politiky i podnikatelská uskupení nově se deroucí do politiky, a proto mnozí z nich formulovali svá volební hesla schválně v aktivistickém duchu, aby se nám prostým občanům zalíbili.