Sto let od vypuknutí první světové války je kulatým výročím, které vybízí k hlubší reflexi. První světová válka představuje nejen první krutý globální světový konflikt, nýbrž i civilizační předěl, který nenávratně změnil svět i naši zemi. Mezinárodní systém se ocitl v rozvalinách. Mnohé staleté říše, které fungovaly jako pilíře evropského velmocenského uspořádání, se rozpadly. Deziluze z první světové války otevřela dveře novým ideologiím komunismu a nacismu. Institut Václava Klause vzpomíná na tyto události novým sborníkem.

V části A přinášíme texty ze semináře „Sto let od počátku první světové války“ z 16. června 2014. Výkonný ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl argumentuje, že první světová válka otřásla veškerými autoritami tehdejší společnosti. Jan Eichler z Ústavu mezinárodních vztahů zkoumá systémové příčiny první světové války a její význam pro současnost. Ladislav Tajovský ukazuje, že první světová válka nastartovala proces marginalizace Evropy, který se do dnešních dnů nepodařilo zastavit ani zbrzdit. Vedoucí katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Stanislav Balík vykládá první světovou válku jako počátek války kulturní.

V části B uveřejňujeme další zajímavé doplňkové texty. Publicista Václav Vlk st. ve svém obsáhlém textu rozebírá průběh první světové války a pád austroslavismu. Profesor Filozofické fakulty UK Robert Kvaček zkoumá vývoj české společnosti po Sarajevu 1914. Přetiskujeme i pastýřský list arcibiskupa pražského a primase českého Dominika Duky o první světové válce z 22. června 2014. Josef Tomeš z Masarykova ústavu Akademie věd diskutuje českou politickou realitu v předvečer první světové války. Profesor medicíny z Ostravy Rajko Doleček připojuje vzpomínku na Gavrila Principa a sarajevský atentát.

V části C najde čtenář důležité historické přílohy. Prvním dokumentem je rakousko-uherské ultimátum Srbsku z 23. července 1914. Druhým dokumentem je provolání Františka Josefa I. „Mým národům“ z 28. července 1914, v němž Rakousko-Uhersko vyhlašuje válku Srbsku. Třetím dokumentem je Manifest českých spisovatelů ze 17. května 1917, který vyzývá české poslance Říšské rady, aby přestali být loajální s Rakousko-Uherskem a podporovali práva českého národa.

Při výběru řečníků i doplňkových textů jsme se v tomto sborníku pokoušeli prezentovat co nejširší spektrum názorů. Jak ale vidíme, autoři se spíše doplňovali, než že by byli mezi sebou ve velkých interpretačních rozporech. Žádná výrazná polemika nenastala. V jistém slova smyslu to není překvapením, protože přece jenom je to už dlouhých sto let. Některé věci jsou považovány za nesporné, jiné jsou zapomenuty.