To je totiž jeden z faktorů, který ukrajinskému prezidentovi Petru Porošenkovovi značně komplikuje život. Navenek musí působit dojmem, že usiluje o splnění dohod o příměří, přitom je ovšem pod tlakem vojáků ATO („antiteroristických operací“), kteří jej vyzvali k ukončení války a pohrozili pochodem na Kyjev, pokud se tak nestane. Nutí je k tomu příšerné podmínky na bojišti umocněné zimou, chybami ve velitelském rozhodování, špatným zásobováním a v neposlední řadě i psychickým stresem z faktické porážky, neplněnými sliby z Mejdanu. Sílí zároveň vědomí, že pro Kyjev jsou prostě jenom kanonenfutr, což nejednoho vojáka přivedlo k závěru, že skutečný nepřítel sedí právě v ukrajinském hlavním městě. Pokus vojáků batalionu Ajdar o zteč ministerstva obrany a administrativy prezidenta Ukrajiny dokazují, že to myslí vážně. Ultras 25. února předali Porošenkovi Molotovovův koktejl, jako ukázku, co ho může potkat.

Na druhé straně musí Porošenko čelit tlaku vlivné „strany války“ s jejím neformálním lídrem premiérem Arsenijem Jaceňukem, který intenzivně pošilhává po prezidentském křesle. Ve Washingtonu je veden jako kádrová rezerva za Porošenka, což vyvolává napětí, které může způsobit konflikt, jakých jsme byli svědky v Gruzii a Ázerbajdžánu a vyústily v pád Gamsachurdii a Elčibeje.

To nutí Porošenka k tanci na ostří nože -- na jedné straně dokazuje, že válka ještě neskončila a příměří je pouze dočasná pauza, na straně druhé nemůže vyloučit, že při dalším válečném tažení může opět utrpět porážku a v důsledku přijít o své křeslo. Spolu s Jaceňukem proto prosí svět o dodání zbraní a o pomoc při výcviku nebojeschopné armády. Americká vládaho vyslyšela a vyšle na Ukrajinu 600 vojáků, údajně jako instruktory. To ovšem znamená, že jde do tuhého.

Rusko již dříve oznámilo, že jakákoliv přítomnost amerických vojsk na Ukrajině bude vnímána jako válečný akt. Je to nebezpečná zkouška toho, co si USA vůči Rusku mohou dovolit, a současně i nebezpečná forma „průzkumu“, jak bude Rusko reagovat. Plánované zvýšení napětí není bezúčelné. Nejednotnost členů NATO v postoji k sankcím vůči Rusku Washington znepokojila zjevně natolik, že se rozhodl donutit Evropany sjednotit krok. A za zvýšeného mezinárodního napětí to jde snadněji. Evropští politici tak stojí před velkou zkouškou z politické vyspělosti. Je to o to závažnější, že podle amerického serveru Defense News USA plánují v rámci operace Atlantic Resolve (Americké odhodlání) rozšířit přítomnost svých vojsk z původně zvažovaného Rumunska a Bulharska i do dalších zemí východní Evropy včetně České republiky, Maďarska či Gruzie. V létě plánují rozšířit vojenská cvičení, která začala vloni v dubnu za účasti USA, Polska a pobaltských států. Operace Atlantic Resolve je zdůvodňována jako podpora amerických spojenců před možnou ruskou hrozbou.

Porošenko současně musí přemýšlet o tom, jak neutralizovat „dobrovolnické prapory“, které se odmítají podřídit jeho velení. Chce posílit armádu a početně ji téměř zdvojnásobit. Nábor do armádních řad je ovšem někdy nucený a potenciální obránci vlasti před mobilizací houfně utíkají, a to i do Ruska.