Je proto od něj očekávatelné, že nijak nechválí aktuální průběžný rozpočtový přebytek a požaduje větší utrácení, větší vládní výdaje. A tento svůj postoj hájil i ve včerejší televizní debatě.

Koledovat si o finálový schodek na konci roku, ve kterém se českému hospodářství nadobyčejně daří, je nepochybně nezodpovědné, ale to tak nějak k odborářskému pohledu na veřejné finance už patří. Přesto je třeba se Středulou v jednom momentu souhlasit, a to, když konstatuje, že úspory ve výdajové položce rozpočtu byly zaznamenány zčásti i proto, že se téměř zastavily projekty na rozvoj infrastruktury.

Neúměrně složitá a stále se komplikující stavební řízení, alibismus při přidělování státních zakázek, kdy ze strachu plynoucího ze současného nesmyslného honu na údajné zvýhodňování některých subjektů nerozhodne nikdo nic, plus sebevražedná „ekologická“ legislativa, která samozvaným aktivistům dává do rukou možnost blokovat důležité stavby, to vše se podepsalo na poklesu počtu zahájených staveb, a tedy i na čerpání příslušných rozpočtových kapitol.