V USA oleje do ohně přilil výrok dosavadního prezidenta Bidena, který republikánské voliče přirovnal k lidskému odpadu. Ani nemusel doříkávat, jak by se s takovým odpadem mělo naložit. Jestli jinak než s odpadem komunálním či průmyslovým.

Volební štáb Kamaly Harrisové mu asi moc nepoděkoval, protože celá čtyřměsíční kampaň této kandidátky byla postavena na tom, že s Bidenem vlastně Harrisová nemá nic společného, ač mu byla po čtyři roky viceprezidentkou a vládla spolu s ním. Ostatně, nejen v tom je Harrisová originální, vždyť, její kandidatura popřela letité neměnné pravidlo, že k tomu, aby se v USA stal někdo prezidentským kandidátem za jednu z dvou hlavních politických stran, musí vyhrát primární volby.

Tyto řádky ale primárně nemíří k vyostřené předvolební kampani v USA. Drasticky vyhecovaný politický střet ostatně vidíme v dnešní době v mnoha dalších zemích. Důležitější je, co takový politický střet dělá se společností a s mezilidskými vztahy.

Hodně autorů se v minulých osmi letech v USA věnovalo tomu, jak se politické rozepře staly jednou ze statisticky udávaných významných příčin rozvodů. Hysterická společenská atmosféra, která rozleptává rodiny, letitá přátelství či vztahy na pracovišti panuje také ve Francii, v Německu, v Polsku, ale třeba i u nás.