Vila manželů Benešových v Sezimově Ústí byla postavena v letech 1930 až 1931 poblíž soutoku řeky Lužnice a Chotovinského (Kozského) potoka. Architektura připomíná jihofrancouzské domy a středomoří. Původní návrh architekta Petra Kropáčka byl již za života Edvarda (1884–1948) a Hany (1885–1974) Benešových upravován. Vila se stala místem setkávání sousedů, přátel, politiků a intelektuálů. Připomeňme Karla Čapka, jeho ženu Olgu Scheinpflugovou, Jana Masaryka, Zdeňka a Olgu Fierlingerovy aj. Za války byla nacisty vydrancována a sloužila velitelství jednotek Wehrmachtu. Dokonce měla posloužit ve zvráceném projektu Lebensborn. Po válce ji manželé Benešovi opět kultivovali a zde, v červnu 1948, podal prezident republiky demisi a po zhoršení zdravotního stavu, v září téhož roku, i zemřel. 

Později byla necitlivě upravována, modernizována a její okolí se uzavřelo. Sloužila mj. jako objekt pro pobyt předsedy vlády a k rekreaci zaměstnanců státní správy. V nedávné době byla stavebně pietně rehabilitována a v rámci možností maximálně zpřístupněna. Akce zde pořádalo Národní muzeum, Národní technické muzeum a také Husitské muzeum v Táboře. Vznikla náznaková expozice, upomínající na život manželů Benešových a v duchu historických fotografií a dokumentů byl znovu věrně zařízen interiér, poskytující možnost komentovaných prohlídek. 

Tento provoz se ukázal pro Úřad vlády tíživým. Vila byla málo státně-reprezentativně využívaná. A tak bylo shledáno smysluplnějším, aby byl objekt převeden, pod záštitou Ministerstva kultury ČR, na Husitské muzeum v Táboře. Významným administrativním prostředníkem se stal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který je součástí resortu Ministerstva financí ČR.  

PhDr. Jaroslav Sojka, Ph.D.