V pondělí 24. března 2014 česká vláda schválila přistoupení České republiky k tzv. fiskálnímu paktu. Tento dlouho avízovaný krok podporuje nejen prezident republiky a všechny strany vládní koalice, ale i opoziční TOP 09.

Pro levicovou vládu a prezidenta jde o demonstraci poslušnosti vůči Bruselu, o viditelné přihlášení se k „hlavnímu integračnímu proudu“. Od této demonstrace si koaliční strany i prezident slibují blahosklonnost bruselských elit, a to ani tak ne vůči České republice (tu čekat v žádném případě nelze), jako spíše vůči nim samotným. Očekávají podporu svých zahraničních mocných přátel v boji proti domácí politické konkurenci.    

TOP 09 tvrdí, že tímto krokem naše republika získává nástroj proti rozpočtové marnotratnosti, jakýsi bič schopný vynutit si větší fiskální odpovědnost. Ve skutečnosti jim ale jde o totéž, o co usiluje vláda a Miloš Zeman: o body u svých bruselských sponzorů. Každý přece ví, že tyto nástroje žádným dluhům a schodkům nezabránily ani v zemích eurozóny, natož tam, kde fiskální pakt dosud nenabyl účinnosti.  Ostatně rétorika, že vlastním cílem paktu je omezování rozpočtových deficitů a institucionální fiskální brzda, není pravdivá. Připomínáme v této souvislosti důležitou skutečnost, že fiskální pakt či kompakt je jen jednou z částí celé smlouvy, která nese označení „Smlouva o stabilitě, koordinaci a řízení v hospodářské a měnové unii“. Tento plný název smlouvy značí její skutečný rozsah.

Rozhodnutí vlády nebylo překvapením. Již vládní prohlášení naznačovalo ztotožnění se vládní koalice s  levicovým západoevropským ideovým mainstreamem a nekritickou konformitu ke všem snahám o utužení evropské integrace bez ohledu na naše zájmy (viz Politickým komentář IVK č. 18). Je to vítězství zcela chybné vyjednávací strategie postavené na tom, že poslušný a servilní partner bude odměněn, zatímco úporně vyjednávající bude potrestán. Jenže v životě i v historii to bylo vždy přesně obráceně: když jeden z partnerů zjistí, že souhlas druhé strany je zadarmo, nemá důvod za tento souhlas cokoli platit, zatímco tam, kde souhlas evidentně zadarmo není, je protistrana nucena licitovat.  Naše vláda dala do Bruselu zprávu, že souhlas České republiky bude napříště automatický a nebude jej třeba nijak kompenzovat.