Kdybych tehdy věděl, co vím dnes, dodal bych ještě, že skvělý pivovar může vyrůst a fungovat i na betonovém sídlišti. Tehdy, tím myslím dobu tak před 28 lety.
To jsem dělal vedoucího Kulturního střediska Litochleby, přímo uprostřed našeho největšího panelákového labyrintu s názvem Jižní Město.
To byl malý sál, několik učeben, tělocvična a kancelář. Probíhaly tam nejrůznější kursy, kupodivu docela navštěvované. A také nějaký ten kulturní program. Do mého příchodu i diskotéky v horní vinárně, ale ty jsem hned po svém nástupu zatrhl. Tehdy totiž platilo idiotské nařízení, že vedoucí nebo jeho zástupce musí být přítomen každému večernímu programu. A uznejte, jedna diskotéka za život docela stačila.
Ta jediná mi poskytla nesmrtelný zážitek. Přišla jedenáctá a dýdžej ohlásil poslední duc duc (písničkou bych to teda nenazýval). V půl dvanácté tam totiž už nesměla být ani noha, protože to by soudruzi příslušníci mohli zakázat i večerní koncerty. Navíc jsem tehdy bydlel na Barrandově, tamní most přes Vltavu ještě neexistoval a bez něj to byla domů štreka až do rána.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ladislav Jakl