Ještě si pamatujeme onen dávný vtip o tom, jak se v Praze soudruzi chlubili americké výpravě právě otevřenou linkou metra. „Tady si povšimněte díla našich špičkových výtvarníků na obkladech a dlažbě stanice.“

Američané se začnou ošívat. „A povšimněte si tohoto vkusně řešeného osvětlení.“ Američané jsou stále nervóznější. „Za pozornost stojí také nejmodernější informační systém, který umožní všem cestujícím okamžitou orientaci.“ Jeden z Američanů už to nevydrží a vyhrkne: „to je všechno pěkné, ale za celou dobu tudy neprojel ještě ani jeden vlak!“ Český průvodce pohotově reaguje: „A vy v Americe zase lynčujete černochy.“

Roztomilý příklad dialogu, při kterém jeden z účastníků není ochoten se zabývat meritem nastoleného problému a řeší jen to, kdo podle něj stojí na té správné straně.

Předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura se k útoku Američanů a Izraelců na Írán vyjádřil slovy, že činy íránského režimu odmítá, ale to by podle něj nemělo znamenat, že neplatí mezinárodní řád a nemusí se dodržovat Charta OSN. Okamura také poukázal na to, že podle Charty OSN se mají státy vystříhat ve svých mezinárodních stycích hrozby silou nebo použití síly proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu. Meritem tedy byla Charta OSN. Ale předseda zbytkové ODS Martin Kupka reagoval: „Okamura opět neomylně na straně zločinného režimu.“