Existuje vůbec ještě nějaká politika? Opravdová politika jako usilovná polemika mezi odlišnými společenskými koncepcemi, mezi různými přístupy ke vztahu mezi státem a jednotlivcem? Skoro to vypadá, že už neexistuje.

Absenci politiky a skutečných politických témat dnes zakrývají osobní půtky a také tahanice o zcela technicistní a jen parametrické náležitosti uvnitř byrokratické mašinérie. Spor tu ale zůstává, ba je ještě vygradovanější. Ale není to spor politický. Je to boj o život. O přežití. Je to boj o samo lidství, o základy naší kultury, o nejzásadnější občanské svobody, o ctnosti, o tradice, o rodinu, o národy, o mezilidské vztahy, o soukromí.

Je to boj mezi pokrokovými společenskými inženýry na straně jedné a ochránci normálního světa a osvědčených hodnot na straně druhé. Boj mezi bezohlednými protlačovateli genderismu, masové imigrace či podnebíčkářského fanatismu a těmi, kdo si nechtějí nechat vzít svůj život a zničit svět, svůj způsob existence.

Ti první jsou v ofenzívě, ti druzí se brání a z posledních sil hájí zbytky poctivého dobrého obyčejného života. Právě proběhlé volby do Evropského parlamentu ale naznačují, jako kdyby těm prvním malinko docházel dech. Podlehli totiž přesvědčení, že jejich cíl v podobě hrozivé dystopie, v podobě totálně řízené společnosti je užuž nadosah, a svůj útok na náš svět zakcelerovali. A i tu část společnosti, která až dosud na sobě nechala dříví štípat, tímhle netaktickým urychlením změn začali nechtěně probouzet.