Už za studií, za hluboké normalizace, vstoupil do komunistické strany. Z kariéristických důvodů. A hned měl volnou cestičku k místu redaktora svazáckého deníku Mladá fronta. Tam - zase z kariéristických důvodů - psal své chvalozpěvy na Klementa Gottwalda  v době, kdy se takto ponižovali jen ti největší horlivci a rozhodně to už nikdo po nikom nevyžadoval.

Po listopadu se účastnil jedné z největších privatizačních loupeží za bílého dne. Deník v hodnotě miliardy zabavili sami svazáčtí redaktoři a předali jej zahraničnímu vlastníkovi. A jako držhubné inkasovali po pěti až osmi milionech. Což pro začátek devadesátých let byl start do nového života, o jakém se jiným nesnilo.

Pak z kariéristických důvodů místo Gottwalda začal velebit pravici a vládu ODS. Když vláda ODS v roce 1997 padla, opět z kariéristických důvodů otočil a přes noc se z něj stal zavilý a nenávistný klausofob. A jistěže haněl privatizaci. Když pak se vynořily z podnikatelsko-politického polosvěta různé existence, pochopil, že ohrožují jeho chlebodárce a s novým nebezpečím se rázně vypořádal, když takto sepsul Babiše. Z kariéristických důvodů.

Jenže pak přišel Babiš a zachrastil měšcem. A bezcharakterní Komárek, který popsal tuny papíru o tom, jak Bárta prý udělal z politické strany divizi své firmy, najednou skočil po nové šanci. A kandiduje za Babiše, symbolizujícího vše, proti čemu Komárek poslední léta psal. Z kariéristických důvodů.