Není to zrovna jev nový. Kdekdo na našem politickém i mediálním hřišti má pocit, že když ten druhý koná jinak, než by se kdekomu líbilo, tak to musí být konání nelegální, nelegitimní, zakázáníhodné. A ono je to přitom jen konání v zájmu někoho jiného. Gólem do jiné branky.

Předesílám, že nejsem přítelem úřednických vlád. A mám pocit, že se k nim sahá až příliš často. Podle mne je to varianta vhodná pro případ katastrofy nebo absolutně neřešitelné politické krize. A ne pro řešení v situaci, kdy možná existuje reálná většina v Poslanecké sněmovně.

Soupeř dal gól

Jenže co se někomu nelíbí, nemusí být hned protiústavní či nelegitimní. V české společenské debatě se běžně směšují deskriptivní a normativní výroky. Když řeknu, že se věci mají tak a tak, ihned jsem napaden, že se mi to tak líbí. Jenže hodnocení a popis je fakt něco úplně jiného. Toto rozlišení ale dnešnímu politicko-mediálnímu vytí schází. Ne že si jeho autoři řeknou, že holt soupeř dal gól. Oni považují každý gól ve vlastní síti za neplatný a volají po jeho neuznání.

Všichni političtí dinosauři Kalouskové a političtí trilobiti Schwarzenbergové dokola omílají, že kromě zavedení přímé volby prezidenta se ústava nijak nezměnila a tedy i pravomoci prezidenta republiky jsou pořád stejné. Odvolávají se na dosavadní zvyklosti a precedenty.

Zavedení přímé volby mění úplně vše. Celou architekturu ústavního systému.