Je konec roku 2013 v hlavním městě Ukrajiny v Kyjevě, vypukají nepokoje, vedené menšinovými opozičními stranami a neonacisty vyznávajícími válečného zločince z druhé světové války Štefana Banderu, který byl zodpovědný za mučení a genocidu několik desítek tisíc civilistů.

Jedná se o protest zamířený proti demokraticky zvolenému prezidentovi země a vládě z důvodu jejich rozhodnutí nepodepsat za daných podmínek pro Ukrajinu ekonomicky nevýhodnou asociační smlouvu s EU.

Představitelé EU samozřejmě uznávají právo legitimního prezidenta Ukrajiny a vlády odmítnout tuto nabídku a na rozdíl od USA, kteří protesty dokonce financují, se naprosto distancují od pokusu opozice a neonacistů zpochybnit právoplatnost tohoto rozhodnutí.

Prezident Ukrajiny mezitím podepisuje výhodné obchodní kontrakty s Ruskou federací a smířlivě kontaktuje vůdce opozice s nabídkou jednání o zklidnění situace a výzvou, aby se distancovali od neonacistů, kteří začínají na ulicích provozovat vandalství a napadat policisty.

Představitelé členských zemí EU volají postupně prezidentovi Ukrajiny, a vyjadřují mu jako demokraticky zvolené hlavě státu svou plnou podporu, proti násilným, opozicí a neonacisty vedeným protestům.