Okolí Neumarktu a jeho rozvoj má své občanské sdružení, to má své plány a cíle, svůj časopis, své příznivce a odpůrce. Vedle nově postavených původních bloků středověkých domů probíhá revitalizace paláce kultury z dob NDR, nový plášť získává panelová Prager Strasse a celý Wiener Platz. Ani to se určitě neobejde bez diskusí a kontroverzí, ale něco se děje, jednotlivé změny i celkové trendy jsou jasně patrné.

Žiju v zemi, kde se hlavní město jako investor nechá raději odsoudit k tomu, aby muselo uhradit faktury za evidentně odvedenou práci, a přitom není schopné takové dílo ani zadat ani řídit. Práce nebyly na tunelu Blanka přerušeny jenom proto, že páni radní měli strach platit, protože vlastně ani nevěděli za co, ale především proto, že nebyli schopni další dokončovací práce projektově připravit a zadat. Když to někde vykládám, moji partneři si myslí, že to nemám v hlavě v pořádku nebo chci jen pobavit stolní společnost.

Snažím se pražské radní bránit a vysvětluji, že se bojí trestního stíhání zcela oprávněně, protože u nás je na základě trestních oznámení prošetřováno a stíháno zároveň jednání těch, kteří kdysi cosi zahájili a vykonali, i těch, kteří to jenom zdědili a museli dále konat, a dokonce i jednání těch, kteří byli od začátku proti.

Nelze se proto divit, že jsem s určitým očekáváním vstupoval v úterý po Velikonocích do budovy ČNB, kde Evropské hnutí uspořádalo konferenci na téma „Prorůstová politika vlády ČR“, která byla velmi dobře lektorsky obsazena. Podrobnosti najde laskavý čtenář na www.europeanmovement.cz. Po absolvování celé řady velmi kvalitních vystoupení nelze než konstatovat, že jediný, kdo byl schopen o prorůstové politice vlády ČR něco uchopitelného říci, byl odborový předák Josef Středula, který naprosto jasně a zřetelně ve svém odpoledním vystoupení pronesl, že není třeba nic vymýšlet, protože úplně by stačilo realizovat programové prohlášení vlády.

Zopakoval tak prý jen slova, která vyslovil týž den dopoledne na jednání tripartity. Zároveň řekl, že dosavadní jednání vlády dává sociálním partnerům určitou naději, ale zatím nepřicházejí žádné kroky, které by opravňovaly jakoukoliv důvěru v to, že vláda naděje v ní kladené splní. Prý je to lepší v tom, že minulé vlády neskýtaly pro sociální partnery ani jakoukoliv naději. Ostatně vystoupení představitelů současné vlády a jejich poradců byly jednoznačně tím nejslabším, co na konferenci v ČNB zaznělo. Za prorůstová opatření byla mimo jiné označeno zřeknutí se Klausovy výjimky z Lisabonské smlouvy a přistoupení k tzv. fiskálnímu paktu. Prý se také mají stavět mateřské školky, které mohou být za nějaký ten čas přestavěny na domovy důchodců. Člověk prostě musí být u toho, aby tomu uvěřil.

Nikdo z přítomných představitelů vlády se ani nedotknul toho, že v podmínkách současného chaotického stavu českého zákonodárství, neustále vzkvétajícího právního kutilství na straně jedné a znásilňování práva zákonodárci na pokyn mocných na straně druhé, není žádný skutečný rozvoj možný. Jakýkoliv rozvoj obecně totiž vyžaduje určitý řetězec konsekventních kroků, který je ovšem na rodné hroudě pravidelně přerván nějakým tím trestním stíháním nebo změnou právní úpravy, nejlépe pak rovnou retroaktivní.

Skutečným bohatstvím každého společenství jsou pravidla jeho fungování a v tomto ohledu je společnost v České republice jedním z největších chudáků na světě. Podle českých zákonů nemohou fungovat instituce ani žít lidé, a proto se u nás čím dál tím více lidí se snaží svůj stát opustit nebo alespoň se od něj distancovat, nemít s ním nic společného, ignorovat ho. Mnozí, zejména mladí, se za něj stydí. Chaotické zákony činí z českého státu neprosto nepředvídatelnou entitu bez vnitřní soudržnosti a z ní plynoucích záruk, jistot nebo dokonce spravedlnosti pro jednotlivce, rodiny či další sociální skupiny.

Chaos vyhovuje mocným a schopným. Ne nadarmo se říká, že pořádek je pro blbce, protože inteligent ovládá chaos. Vláda této země se musí rozhodnout, pro koho chce Českou republiku spravovat a rozvíjet…