Staré dobré časy, kdy Evropou obcházelo strašidlo komunismu, jsou v nenávratnu. Konec konců, když strašidlo uvidíte, je toho strachu hned o něco méně. Komunismem se straší doposud a snad je to i proto, že ho nikdo nikdy neviděl, ale o to více o něm všichni mluví. To, co dnes obchází a proniká Evropou, není strašidlo, je to čistý strach, který nemá svého šiřitele. Je všude a pochází ze všeho, nač pomyslíme. A jen si k něčemu vytvoříme pozitivní, důvěrný vztah a přestaneme se bát, okamžitě se objeví informace, že jde vlastně o vlka v kůži beránčí a my jsme jen důvěřiví Smolíčci, kteří naletěli Jezinkám.
Ve své podstatě jde o náš vlastní, leč mocí zvenčí dobře živený strach z toho, že naše osudy a životy jsou závislé na ohromném předivu globálních vztahů, o kterých nic nevíme, nemůžeme vědět, ale nejčastěji ani vědět nechceme. Jinými slovy, žijeme pohodlně, ale nikoliv vlastním přičiněním, a přitom tušíme, že se už o sebe nedovedeme sami postarat, že bez toho globálního přediva už neumíme přežít. Z toho přediva se stává pavučina, síť, která nás začíná pomalu znehybňovat, paralyzovat. To platí nejen pro jednotlivce a lidská společenství, ale i pro celé evropské státy a Evropu jako celek.
Je nepochybné, že tato paralýza je součástí určitého mocenského plánu, který počítá s totálním ovládnutím lidí s co nejmenšími náklady. Zapomíná se však na starou pravdu, že všeho mnoho škodí a lidé začínají být tak vyděšeni, že pomalu přestávají reagovat na povely, protože už je to stejně jedno. A najednou zjišťují, že se nic neděje. Tak dlouho nás děsili, až se přestáváme bát. A najdou se i takoví, kteří dokážou vzít zbraň a vzepřít se strachu. Jsou takoví, kteří zakládají komunity, které se oddělují od panství strachu. Znovu dokazují sobě i druhým, že se o sebe umějí postarat a pomoci si navzájem.
To, co slyšíme z úst politiků, jsou jenom bezradné bláboly, neschopnost převzít odpovědnost. Maximálně někam pošleme pár raket nebo dronů, necháme někoho zastřelit komandem, něco rozbombardujeme. Už dlouho jsem neslyšel, že by Evropa nebo USA někde někomu něco postavily nebo někomu doopravdy pomohly, tedy mimo do hrobu. Sem tam pošlou někam trochu peněz, které se hned rozkradou, nebo se jich musí polovina vrátit. Čím méně jsme pány světa, tím více si na ně hrajeme, tím více škodíme. I z tohoto jednání jde strach, protože jeho následky neseme všichni. Je ale obveselující, když pan Zaorálek vykřikuje v Parlamentě že „my víme, co se děje“, aby v následujícím dlouhém, leč ohnivém blábolu prokázal, že neví vůbec nic… Ale v konečném důsledku, i z takových lidí u kormidla jde strach. Chtěli z nás udělat ovce, ale udělali ze sebe osly.
Je lhostejné, jestli 11. září bylo skutečné nebo šlo o inscenaci. Událo se a působí na nás. „Wirklich ist, was wirkt“, jak říkají Němci. V každém případě poučení, které jsme si z něj vzali, svědčí o tom, že kromě strachu Evropou obchází také hloupost. Možná že základní rozdíl je v tom, že to dnešní strašidlo se nejmenuje komunismus, ale „ustrašení hlupáci“, a ti Evropu neobcházejí, ale vedou…
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
