Takový přístup a sdílení je pro všechny zainteresované podle INSOLu údajně nejen nejrychlejší, ale i nejméně bolestné řešení. Je to důkazem toho, že významná autorita v metodách řešení stavu insolvence, jakou je nesporně INSOL International, přirozeně předpokládá spoluodpovědnost věřitelů a dlužníka za vzniklý problém. Snaha dlužníka potrestat a minimálně společensky zničit jako univerzálního viníka, jak je u nás v kraji dobrým zvykem, se ve světě už dávno nenosí.

Spolupráce věřitelů předpokládá nejen jejich vzájemnou dohodu, ale samozřejmě i účast dlužníka. Základem dohody je poskytnutí určité karanténní lhůty, v rámci které by mělo dojít k přesnému popisu a rozboru situace, do které se věřitelé a dlužník společně dostali, stejně jako možností jejího řešení. Za přirozené se pokládá to, že se věřitelé nebudou snažit získat individuálně pro sebe v období karantény nějakou výhodu, stejně jako to, že dlužník poskytne o své situaci i svých záměrech úplný a pravdivý komplex informaci, který bude pokládán za důvěrný, samozřejmě mimo již dříve veřejně dostupných informací. Za samozřejmé se pokládá, že dlužník nebude žádným způsobem zhoršovat svůj potenciál dostát svým závazkům. Jako výchozí stav pro řešení je smluvně potvrzená situace ve vztazích mezi věřiteli a dlužníkem k datu zahájení období karantény. Zbývá dodat, že pokud jsou do řešení celého problému v průběhu období karantény vloženy další prostředky, pohledávky takto vzniklé mají být následně v rámci přijatého řešení uspokojeny přednostně. Tolik v kostce principy INSOL International, které bychom mohli pokládat za banální příslovečný objev Ameriky, kdyby se od nich praxe tak významně a často tragicky neodchylovala.

Píšu o tom proto, že v životě každého z nás jsou okamžiky, kdy je nám hůř a pak také ty, kdy je nám lépe. Jednou jsme dole a jednou nahoře, jak se praví v písničce V+W. Metodika INSOL International je určena už z povahy organizace spíše pro ty horší chvilky, ale obsahuje z pohledu dlužníka mimo jiné obecnou klíčovou povinnost pravdivě a úplně informovat o své situaci. Je pozoruhodné, jaké problémy s touto přirozenou povinností lidé v potížích mají, a to nejen při finančních nebo ekonomických potížích, ale i ve zcela obecné lidské rovině v nejrůznějších neblahých životních situacích.

Možná to tak na první pohled nevypadá, ale když se nám daří a rozhodneme svůj život nebo podnikání posunout někam jinam, tedy nejlépe o nějaký ten stupínek výše, jde o podobně rizikový krok, jako když v problémech pod tlakem hledáme novou pevnou půdu pod nohama o nějaký ten stupínek níže. Ani v jednom případě přesně nevíme, jak velký a problematický krok k nové stabilnější pozici to bude, kde přesně nový stupínek leží. Přesto je tu jeden na první pohled patrný rozdíl. Když se snažíte pomoci někomu v potížích, informace, na kterých doslova záleží jeho další existence, před vámi tají, jako kdyby mu šlo o život, a to i takové, které jsou více nebo méně snadno veřejně dostupné. Naopak, když se snažíte pomoci někomu, kdo myslí na rozvoj, stejné informace nikdo nechrání a jsou vám nabízeny, až vnucovány, jako důkaz toho, jak je aktuální stav dotyčného skvělý a hodný důvěry a úvěru. Ostatně, principy INSOl International pro stávajícího dlužníka ve finančních potížích jsou bez úprav použitelné i pro utváření struktury syndikovaného úvěru pro budoucího dlužníka, aktuálně v rozletu. A nikde není psáno, že řešením pro dlužníka v potížích není právě syndikovaný úvěr.