Ladislav Žák: Noam Chomsky a dálnice…

09.06.2014 13:46

Vzpomínám si, jak jsem byl před více než čtvrtstoletím kritizován, když jsem po té, co jsem vstoupil v polobotkách na čerstvě vydlážděnou pražskou pěší zónu, prohlásil, že společnost, která neumí vydláždit chodník, nemůže pomýšlet na vědeckotechnickou revoluci… Bylo to bráno jako útok na systém, protože chodník je sice hrbolatý, ale to se prý ochodí… Měli tenkrát pravdu soudruzi. Chodník je v oněch místech po těch letech tak ochozený, že je nejen bez hrbolů, ale dokonce i kluzký.

Ladislav Žák: Noam Chomsky a dálnice…
Foto: Hans Štembera
Popisek: Silnice, ilustrační foto

Vzpomněl jsem si na toto úsměvné extempore v souvislosti s diskusí, která se rozpoutala kolem výroků Noama Chomského při jeho návštěvě v České republice. Četl jsem ty šílené bláboly obránců i odpůrců jeho názorů a jakkoliv má každý právo na svůj pohled na svět, tak jsem se tak trochu styděl. Ty názory se totiž se světem Noama Chomského dokonale míjejí a jen ukazují, jak jsme mnozí v České republice vzdáleni prostředí, ve kterém se myšlení neohlíží nejen na celebrity, ale dokonce ani na mocné či polomocné tohoto světa a jeho periferií.

Při nedělním návratu do Prahy jsem si před Táborem na zoufale nerovném povrchu rok staré parodie na dálnice připadal jako na moři. Povšimnul jsem si toho, že zábradlí na dlouhém přemostění jakéhosi mělkého údolí připomíná nepravidelnou vlnovku, zatímco v Rakousku, ze kterého jsem přijížděl a měl jsem tam dostatek času na domácí žvásty kolem Chomského, tvoří zábradlí mostů podivuhodně hladké oblouky nebo přímky. To celé bylo zahájeno a ukončeno mohutnými skoky na dilatačních spárách. Kolem Tábora jsem se plížil jedním pruhem po hrbolatém provizoriu, způsobeném neschopností českého státu domluvit se s majiteli soukromého motocentra. Za Táborem jsem musel opět do protisměru, protože si někdo usmyslel přemostit dálnici železničním supermostem, což je jasně horší, ale o to dražší varianta. K tomu se připojila oprava dálničního tělesa, které zřejmě nevydrželo okolnost, že po něm jezdila auta. Skví se na něm informace o jakési nespecifikované technologické přestávce. Na několika kilometrech se tak i tomu méně bystrému pozorovateli nabídla zřetelná odpověď na otázku, proč to u nás vypadá tak, jak to vypadá.

Tehdy mi znovu došlo, že se toho za to čtvrtstoletí mnoho nezměnilo a řekl jsem si, že společnost, která neumí postavit dálnici, prostě nemůže pomýšlet na diskusi nebo dokonce polemiku s Noamem Chomským. Snad to nebude bráno zase jako útok na systém, byl jsem už přece jednou poučen, že systém je v pořádku, to jenom jednotlivci selhávají… Jenom chci připodotknout, že ta dálnice se ani nenarovná ani neochodí, pánové… dříve soudruzi. Pokrok prostě nelze zastavit.

Publikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: vasevec.cz

Tomáš Zdechovský byl položen dotaz

Právo na opravu

Věci se dají dát opravit už dnes, ale problém je, že oprava často vyjde stejně nebo skoro stejně jako koupit si novou věc. Tak k čemu pak platit za opravu? Nepřijde vám tento zákon EU zase úplně zbytečný? A když dám věc opravit, jakou, pokud vůbec, na ni pak budu mít záruku? Děkuji za odpověď

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 352. díl. Schmeedovy paměti

18:28 Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 352. díl. Schmeedovy paměti

Čtenářský zážitek Petra Žantovského z pamětí Woodyho Allena.