Druhé části společnosti, „opričniny“, se problémy rublu nedotýkají, protože počítají takřka výhradně v nejrůznějších valutách, nejčastěji v dolarech. Dozvědět se cenu v rublech vyžaduje v lepší společnosti přímý dotaz. Naopak, provalem rublu se opričnikům přes noc zlevnily mzdy jejich obslužného personálu, řidičů, domovníků, kuchařek, atd. atd., protože jakákoliv inflace se nikdy neodrazí celá ve mzdách, a už vůbec ne v těch, které jsou vypláceny na dlaň. Mezi opričninou a zemščinou se potácí skupinka malých a středních podnikatelů, kteří jsou svorně jako exoti pronásledováni a nenáviděni opričninou i zemščinou, kterým narušují tradiční obraz společenského uspořádání.

Příští rok tomu bude rovných 450 let, co se Rusko za Ivana Hrozného rozdělilo právě na opričninu a zemščinu a podle mého nejhlubšího přesvědčení tím byl založen bazální problém Ruska, který ho v průběhu jeho dějin neustále sráží znovu a znovu na kolena. Opričnina je na zemščině nezávislá, má tradičně k dispozici ty nejkvalitnější zdroje a nemusí se na životy a osudy lidí zemščiny ohlížet. Svou energii utrácí v palácových a dvorských rituálech, sporech a šarádách, hraním na vojáčky, policajty a zloděje a o jakoukoliv modernizaci společnosti jí ve skutečnosti nejde. Jde jen a jen o přístup k moci.