Měla motto „Sdílená ekonomika, výhra nebo bolehlav?“ a jako panelisté vystoupili Juraj Atlas, statutární ředitel a spoluzakladatel firmy Liftago, a.s., Karel Havlíček, předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR a Jan Havlík, ředitel, odbor evropských záležitostí a vnitřního trhu MPO. Samozřejmě svou troškou do mlýna přispěl vrchní družstevník Jan Mládek a také Jiří Nekovář, jeden z mála skutečných daňových odborníků a znalců v České republice.

Vystoupení panelistů ukázala, že často, podobně jako pohříchu v celé řadě jiných problematik, platí, že jeden o koze a druhý o voze. Nechci a nebudu nikoho z nich jakkoliv hodnotit, jen se omezím na konstatování, že jsem se opět přesvědčil o tom, že úroveň vzdělání a schopnost vyjadřování některých vedoucích pracovníků centrálních úřadů je prostě otřesná. I v tomto ohledu jsou diskuse připravované Fontes rerum a Evropským hnutím velkým přínosem, protože účastníkům diskusí celkem zřetelně ukazuje, kdo je kdo, a co se od něj dá čekat.

Diskuse se zabývala celou řadou aspektů sdílené ekonomiky a jedním z nich byla i ochrana spotřebitele, garance kvality poskytovaných služeb, pojištění atd.atd.atd. Byl jsem až do té doby přesvědčen, že sdílená ekonomika neznamená sdílení, auta, jízdy, postele, bytu nebo ubytování, prostě sdílení nějakého fyzického předmětu, objektu nebo služby či procesu. Mé přesvědčení spočívá v tom, že sdílená ekonomika stojí na sdílené odpovědnosti za obchodní vztah mezi dvěma stranami. Ve sdílené ekonomice není možné se dovolávat nějaké autority, tedy mimo obecně platnou legislativu. To znamená, že účast ve sdílené ekonomice představuje pro obě strany nejen novou podobu starých příležitostí i šance zbrusu nové, ale rovněž novou podobu starých rizik a rovněž některá rizika nová. Nelze hovořit jen o výhodách, ale i o problémech a zejména o tom, že ve sdílené ekonomice jde o párový vztah, který nemá ani arbitra ani garanta. Stejně tak platí, že nemohu rizika své účasti ve sdílené ekonomice přenášet na druhé osoby a pokud to nejsem schopen garantovat, tak sprostě nemohu cokoliv sdílet. To je případ sdíleného bydlení v bytových domech, které nezřídka poškozuje nejen soužití v domě, ale rovněž cenu sousedních bytů.

Tato podstata sdílené ekonomiky, tedy sdílená a bezprostřední odpovědnost každého účastníka bilaterálního obchodního vztahu, klade nejen nové nároky na ty, kteří do ní vstupují, ale zároveň vymezuje oblasti, ve kterých se sdílená ekonomika může uplatňovat, rozvíjet a sloužit ku prospěchu jednotlivců i společenství.