Ladislav Žák: Tři pruty…

16.12.2015 20:39 | Zprávy

Kde jsou ty zlaté časy, kdy se hovořilo v této zemi o blbé náladě. Naše společnost je připravena se rozdělit se na dva nesmiřitelné tábory doslova rychlostí blesku. Už zdaleka nejde o nějaké hluboké filosofické nebo politické spory, dokonce ani pořádnou stávku jsme tu neměli ani nepamatuji. Stačí hloupost typu americký konvoj, prezident na Albertově, Ransdorf v bance, nebo uprchlík sto kilometrů od hranic a už létají mediálním a politickým prostorem hromy, blesky. Novou kvalitou toho všeho se zdá být kampaň proti hudební skupině Ortel a jejímu lídrovi, kde už je otevřeně postulováno, že soutěž Zlatý slavík je u nás jenom pro někoho a dosavadním vrcholem útok proti Lukáši Pavláskovi, člověku, který ničeho nic nespáchal, jenom mu lidé posílají hlasy do soutěže Star Dance. Prý má sám odstoupit, aby nehanobil estetické cítění tance znalého lidu.

Ladislav Žák: Tři pruty…
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ladislav Žák

Rád bych řekl, že v této hysterii v čase adventním vidím velkou naději, že lidem dojde, že veškeré to okřikování, poručníkování a osobování si práva na to, říkat, co kdo může a nemůže říkat, je něco, co sice otravuje vzduch, ale na druhé straně jasně ukazuje směr komunikace, kudy cesta nevede. Lidé jsou ve své většině neustále napadání nejen podobnými kampaněmi, ale i celou řadou hloupých výsledků legislativního kutilství, které bohužel nemohou ignorovat podobně jako mediální exhibice nejrůznějších spravedlivých a jejich stoupenců. Stát se začíná vměšovat stále hlouběji do každodenního života lidí, permanentně se snaží rozkládat přirozené mezilidské vztahy tím, že je chce nějak normovat a tím i „normalizovat.“

Dovolím si říci, že tato společnost směřuje k normalizaci nebývalého rozměru s autocenzurou jako řemen. Výsledky jsou vidět všude kolem a začíná to být cítit i v mezinárodním srovnání. Již po stopadesáté prvé a ještě jednou budou zadány studie na rychlostní železniční tratě, trasy nových dálnic, vodních kanálů, splavnění řek a hlavně na spojení se sousedními zeměmi, od kterých nás začínají pomalu izolovat i jízdní řády. Neustále protesty brzdí zbytky akceschopné české vědy. Terčem odmítání je každá novinka v nanotechnologiích i biotechnologiích, robotice, energetice nebo architektuře. „Evrgrýnem“ je odmítání stavby jaderného úložiště nebo protipovodňových opatření. Lidé se raději utopí nebo pobijí na silnicích, než by s něčím souhlasili. Naše elity, a zejména ty obslužné v tom samozřejmě občany tiše a účinně podporují, protože ony vydělávají právě na tom, že neustále něco někomu radí, studují, konzultují, přezkoumávají, organizují stále nové a nové soutěže a následně se nekonečně soudí a dokola odvolávají. Posledním „šedévrem“ odmítačství je rafinované zamítnutí stavby seniorských bytů zastupitelstvem v nejmenované moravskoslezské obci se zdůvodněním, že jednou budou tito lidé příliš staří, než aby se o ně obec postarala. To je perspektivní myšlení skutečně globálního měřítka, bohužel, opravdu tradičně moravskoslezského střihu, které se jako epidemie šíří celou zemí.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Aleš Dufek byl položen dotaz

Pozitivní diskriminace

Na jednu stranu odsuzujete pozitivní diskriminaci, na druhou stranu vám nevadí, že se jí vaše vláda dopouští? Proč třeba neustále zvýhodňujete Ukrajince? Já to chápal zpočátku, ale po třech letech? A druhá věc, proč už se dnes nemůžou problémy nazývat skutečnými jmény, proč se kolem některých našlap...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Víte, kdo je Zelenskyj ve skutečnosti?

18:43 Víte, kdo je Zelenskyj ve skutečnosti?

KOMENTÁŘ KARLA ŠEBESTY Měli jsme tu nedávno prezidenta Ukrajiny, Volodymyra Zelenského, se vší slávo…