Vážení občané České republiky, členové vlády České republiky, představitelé a členové církví a náboženských společností (vymezených ustanovením dle § 3 zákona č. 428/2012 Sb.)
Dne 1.1.2013 nabyl účinnosti zákon č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Dne 20. února 2013 oznámila vláda ČR, že její předseda pan Petr Nečas podepíše dne 22. února 2013 smlouvy o vypořádání s jednotlivými církvemi a náboženskými společnostmi dle návrhu ministryně kultury.
Ze zákona mělo návrh smlouvy o vypořádání doručit Ministerstvo kultury každé z dotčených církví a náboženských společností do 2 měsíců ode dne účinnosti zákona. Smlouva o vypořádání mezi státem a dotčenou církví a náboženskou společností má být uzavřena do 9 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona.
Zákon č. 428/2012 Sb. byl přijat proti vůli většiny občanů a bez širší shody politické reprezentace.
Vláda, církve a náboženské společnosti nyní jednají evidentně pod tlakem argumentů obsažených v ústavních stížnostech, kterými opoziční politici brojí proti shora označenému zákonu, což prozrazuje zjevnou snahou zakonzervovat účinky zákona smluvním ujednáním.
Je zjevné, že tento postup účastníků smluv o vypořádání mezi státem a jednotlivými církvemi odporuje vůli většiny občanů. Jak však konstatoval Ústavní soud např v nálezu č. 14/1994 Sb.: Legitimita politického režimu se nemůže opírat jen o formálně-právní aspekty, protože hodnoty a principy, o které se režim opírá, nejsou jen právní, ale především politické povahy. Takové principy naší Ústavy, jako je svrchovanost lidu, reprezentativní demokracie, právní stát, jsou principy politické organizace společnosti, jež nejsou normativně beze zbytku definovatelné. Pozitivně právní úprava z nich vychází, avšak obsah těchto principů není normativní úpravou vyčerpán. Zůstává stále něčím víc...
Z těchto důvodů, založených na materiálně-racionálním východisku naší Ústavy, je třeba odmítnout představu, že zákon č. 428 /2012 sb. je legitimní a legální.
Vedle formálně-legalistické argumentace , že "české právo je založeno na svrchovanosti zákona", tu je i vyšší princip, totiž princip svrchovanosti lidu, který je nositelem nadstátní moci, moci konstitutivní, zatímco zákon je produktem moci uvnitř státu již konstituované a institucionalizované. V rámci ústavního státu nejsou již svrchovanosti, tam jsou již jen kompetence. České právo není založeno na svrchovanosti zákona. Nadřazenost zákonů nižším právním normám neznamená ještě jejich svrchovanost. Dokonce ani ve smyslu rozsahu zákonodárné kompetence v rámci ústavního státu nelze hovořit o svrchovanosti zákona. V pojetí ústavního státu, na kterém je založena Ústava České republiky, není právo a spravedlnost předmětem volné dispozice zákonodárce, a tím ani zákona, protože zákonodárce je vázán určitými základními hodnotami, jež Ústava prohlašuje za nedotknutelné. Ústava České republiky např. v čl. 9 odst. 2 stanoví, že změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná. Tím jsou konstitutivní principy demokratické společnosti v rámci této Ústavy postaveny nad zákonodárnou kompetenci, a tím "ultra vires" Parlamentu. S těmito principy stojí a padá ústavní stát. Odstranění některého z těchto principů, provedené jakýmkoli, byť i většinovým anebo zcela jednomyslným rozhodnutím Parlamentu, by nemohlo být interpretováno jinak, než jako odstranění tohoto ústavního státu jako takového.
Upozorňuji tímto vládu České republiky a jednotlivé církve a náboženské společnosti, že nález ústavního soudu České republiky byl publikován ve sbírce zákonů. Dojde-li v budoucnu ke zrušení zákona č. 428/2012 Sb., nebudou tedy členové vlády, představitelé církví a další zainteresované osoby moci tvrdit, že jednali při podpisu těchto smluv v dobré víře, protože byli veřejně informováni o rozporu vůle občanů se zněním zákona, který nebyl přijat v celospolečenské shodě.
Lenka Procházková
Psali jsme:
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
